Žijeme v krásné době. V čase, kdy jsme všichni bezlepkoví vegani a chodíme skákat backflipy na kolečkovém křesle. Vyhledáváme zážitky plné dobrodružství, zábavy a nebezpečí.
Sledujeme lidi, kteří skáčou z vesmíru volným pádem na Zem, a energy drinky si na adrenalinu zakládají perfektní marketing. Pokud nejste například hasiči, máte možnost riskovat své životy a vydělávat tím obrovské peníze. Vítejte v 21. století, v čase, kdy lidé dokážou cokoli a nezastaví se před ničím. (Kromě pití mléka – to je opravdové zlo!)
Mohli bychom se bavit o bungee jumpingu, seskoku padákem nebo o pouličních závodech. To ale není žádná velká zábava. Lidem, o nichž zde bude řeč, totiž zážitky, při kterých tuhne krev v žilách, zdaleka nestačí. Jsou to totiž opravdoví milovníci trombózy, kteří neskončí, dokud nebude poslední částečka jejich krve naprosto sražená. Jsou to šílená monstra živící se adrenalinem, neznající strach ani bolest. A přesně o takovém druhu zkušeností zde bude řeč.
Extrémní surfing
Klasické surfování už prostě netáhne. Riziko smrti je při něm poměrně nízké a pády do vody jsou víceméně bezbolestné. Surfaři se proto cítili zahanbení nerizikovostí svého sportu a začali přemýšlet nad řešením. Naštěstí hned na několika místech na světě existují vlny vysoké jako mrakodrapy. To dalo surfařům naději získat zpět respekt ostatních šílených maniaků. Bohužel je však nemožné se dostat na tyto obrovské vlny přímo z vody. Takže jaké je řešení? Ano, hádáte správně – skok na patnáctimetrovou vlnu z vrtulníku.
V roce 2000 tak vznikl tow-in surfing. Velká výhoda tohoto ježdění na vlnách spočívá v tom, že v případě pádu se pocit bolesti rovná pocitu srážce s vlakem. Srážka s vlakem ještě sportem není, a proto je tato zkušenost nepoznaná a nedoceněná. Surfaři na to odpovídají: „Při tow-in surfingu mám pocit, že konečně žiju.“ A tak se ze smrti stal život a ze surfingu zase extrémní sport.
Samozřejmě zde existuje možnost, že vám ani surfování ve výšce mrakodrapů nepřipadá dostatečně radikální způsob, jak se zabít. V pořádku, chápu. Co takhle surfovat někde, kde pád znamená okamžité proražení lebky? No jasně! Pojďme surfovat po sopkách! Sopečné horniny jsou super ostré, takže ježdění po nich bude ideální. Surfy jsou vyztuženy speciálními kovy a vám tak nic nebrání v klidné jízdě.
Storm chasing
Každý asi někdy sledoval zprávy z oblasti Spojených států, která se nazývá Tornado Alley – záběry tisíců zoufalých obyvatelů utíkajících před tornády, jež ničí jejich domy a vše, co celý život budovali. Někomu by jich mohlo být líto, tzv. storm chaserové ale spatřují pravý potenciál těchto tornád. Jak už to tak u jednoho z nejnebezpečnějších přírodních jevů na zemi bývá, nuda v jeho blízkosti rozhodně nehrozí. Takže stejně jako vaše bývalá přítelkyně, i on vsaje všechno, co mu stojí v cestě, a rozmetá na kousky. Takže proč nejít vstříc tomuto větříku s výškou několika sta metrů a rychlostí kolem pěti set kilometrů za hodinu? Na tuhle otázku adrenalinoví narkomani odpověď opravdu neznají.
Existuje mnoho společností, které se věnují právě pronásledování tornád. Taková tornádová tour trvá okolo šesti dnů, kdy sednete do auta a sledujete tento větrný vír ničící vaši zemi. Pokud byste se náhodou báli, že si dostatečný adrenalin neužijete a nedostanete šanci zbytečně umřít, nezoufejte. Mnohé společnosti nabízejí balíček s garancí vrácení peněz v případě bezbouřkového výletu. Osobně si ale myslím, že balíček smrt, nebo vrácení peněz je mnohem lepší.
Graffiti
Vaše hazardní nitro si určitě říká: „Co je na graffiti extrémního? Vždyť přitom ani pomalu nemůžu umřít, maximálně dostanu nějaké prospěšné práce. To jdu radši honit tornáda!“ Chyba! Zde se totiž nebavíme o klucích, co běhají po městě s fixou. Mluvíme o bláznech, kteří věnují veškerý čas, peníze, energii a svobodu malování na šílených místech, lezení po střechách a prolézání tmavých tunelů meter po celém světě s cílem zanechat na nich vlastní odkaz. A věřte, že v případě chycení při sprejování po soupravě ruského metra vás nic příjemného nečeká. A riziko chycení je vskutku obrovské. Tihle kluci se ale opravdu nebojí. Vybíhají vstříc adrenalinu vyzbrojeni technikou, za kterou by se nemusel stydět ani průměrný zedník. Pilky na železo, frézy, lana a k tomu informace o přesných jízdních řádech souprav, o pracovní době dozorců a plány tunelů – to všechno jsou nástroje, které zmenšují riziko neúspěchu. A v dnešní době, kdy se sprejeři popularitou mezi lidmi zrovna chlubit nemůžou, uspět opravdu potřebují.
Pokud netoužíte po ničení vlakových souprav, ale práce s barvami se vám líbí, jsou tu i jiné možnosti. Kluci říkající si Berlin Kidz založili své umění na slaňování budov a nanášení svých jmen po celém povrchu domů. Čím větší dům, tím lépe.
Velké adrenalinové plus graffiti je, že vám způsobí jen samé problémy. Je to určitý druh poškozování jak všeho kolem, tak i vás samotného, a na tom se můžete stát rychle závislí. Takže je to vlastně něco jako heroin. A to se přece vyplatí!
Pokud vám v životě chybí vzrušení, avšak nechcete nebo nemůžete za ním cestovat, nevadí. I v České republice se dá najít zábava srovnatelná s výše popsaným. Stačí se jít v noci projít po Žižkově či Václavském náměstí anebo se jít zkusit prospat do parku před Hlavní nádraží. Každá z těchto činností splňuje všechna kritéria správného adrenalinového zážitku, a to s vynaložením minimálního úsilí.
Text: Petr Moudrý
