Přesvědčit se, zda tomu tak opravdu je, není zas až tak složité ani finančně náročné. Letadlem a autobusem se dostanete do Dubrovníku a z tamního přístavu Gruž se pokračuje lodí kolem ostrůvku Daksa a ostrova Koločepaž na Lopud.
Všechny tři ostrovy patří do místního Elafitského souostroví a jejich útesy vůbec nevypadají přitažlivě. A to ani většina spolucestujících netuší, že ve zdejších vodách ztroskotal Richard Lví Srdce a utopil se Viktor Dyk.
Víc turistů jak místních
Snažím se zorientovat podle impozantní mapy pobřeží zakoupené ještě v Čechách, ale poměrně velká Daksa na ní, bůhvíproč, jaksi není. Na Lopud dorazíme po více jak hodině klidné plavby a postupně se před námi otevírá typický kýčovitý pohled do největšího zálivu na ostrově. Na jedné straně ho ohraničuje kostel Panny Marie s typickou středomořskou věží – „kampanilou“, na druhé dva betonové kolosy hotelu Lafodia, který se stává i mým dočasným domovem. Kromě tohoto hotelu je ale možné i ubytování v několika menších penzionech nebo v soukromí, což je pro neorganizovaného turistu přece jen asi cenově přijatelnější.
Soudě podle velikosti hotelové jídelny je v něm ubytováno asi tak pět set lidí a je tedy důvodné podezření, že počet návštěvníků výrazně převyšuje počet místních obyvatel. Brzy tak mám pocit jedné velké rodiny – nakonec se stejně všichni sejdeme na „rívě“, čili pobřežní promenádě. A nejpozději druhý den se tady člověk začne cítit doslova jako doma, na každém rohu potkává nějaké známé, domorodé i turisty. Zvláště oblíbený je pochopitelně prodavač zmrzliny. Nabízí jí snad dvacet nebo třicet druhů a je to údajně nejlepší zmrzlina v Dubrovníku a okolí.
Teplá písečná laguna
Užívám si ten pro Středoevropana přece jen trochu zvláštní pocit bydlení na ostrově, a to dokonce tak malém, že ho můžete za dopoledne obejít jako Robinson Crusoe. Tedy jen teoreticky… Lopud je stejně jako všechny zdejší ostrovy vulkanického původu a jeho tvářnost poznamenala i místní zemětřesení. Většinu jeho pobřeží proto tvoří nechutně příkré a velmi ostré útesy, pod vodou ozdobené navíc koloniemi mořských ježků. Dokážu si ale představit, že takový sestup stometrovým srázem dolů k jeskyni vymleté vodou může být nezapomenutelným zážitkem. Nehorolezci se mohou koupat jen na třech místech – na hotelové oblázkové pláži, na písečné pláži podél celé rívy a na rovněž písčité pláži na druhé straně ostrova s podivným název Šunj.
Tam se ovšem dostanou jen zdatnější jedinci, kterým není líto asi půlhodinové cesty přes vyvýšený střed ostrova. Šunj je vlastně největší pískoviště na ostrově dokonale adaptované na turistický ruch a vybavené restaurací, prodejem zmrzliny a půjčovnou lehátek a slunečníků. Vstup do moře je velmi pozvolný a voda krásně prohřátá. Své podivné jméno dostala tato pláž na památku jistého legendárního urozeného účastníka křížových výprav. V bojích se Saracény se mu podařilo ukořistit štít svého protivníka, na němž byl vyobrazen velký had, jak požírá člověka. A tento křižák se i s ukořistěným štítem s hadem – starochorvatsky šunjem – po ztroskotání zázračně zachránil právě na této pláži.
Nadšený průvodce
Celou tuto historku se mi snažil poctivě objasnit místní farář a zároveň správce a průvodce místního muzea. Musím vás ale před ním varovat. Jeho snaha propagovat místní ostrov je velmi úporná. Na návštěvníky doráží zákeřnými dotazy, zda rozumí chorvatsky, a pokud ne, proč s sebou nemají průvodce. Své muzeum otevírá každý den v poledne a soustřeďuje památky všeho druhu týkající se ostrova. Památné je i samo muzeum. Na valenou klenbu jeho průchodu byl použit egyptský vápenec, který zdejší kapitáni vozili – a možná ještě dodnes vozí – jako balastní zátěž.
Všechny exponáty jsou naštěstí vybaveny anglickými a německými popisky, takže se snadno dozvím, že onen zachráněný křižák s šunjem dal z vděčnosti uprostřed ostrova vystavět kapli Panny Marie, která je dnes vybavena jedním z největších oltářů vůbec. Měří 5 x 7 metrů. A zatímco křižákovi Šunj život dala, našemu Viktoru Dykovi ho vzala. Na něj obyvatelé pamatovali pozoruhodným památníkem postaveným u cesty na Šunj – vysokým betonovým sloupem. Nedá se přehlédnout. Když tedy víte, co hledáte.
Palmy i botanická zahrada
Ostrov může návštěvníkům nabídnout i další atrakce, především údajně největší palmy ve Středomoří a o kousek dál opravdový skvost, průběžně rekonstruovaná knížecí botanická zahrada i s fontánkou a zlatými rybičkami a jakoby hradní zříceninou. Nejzápadnější výběžek ostrova je dobře dostupný parkovou cestou a nabízí nejen dva krásné altánky, ale i pozůstatky jakýchsi bunkrů. Ve východní části ostrova je možné vystoupat do místní historicky cenné pevnosti a také pokořit nejvyšší bod ostrova vypínající se více jak dvě stě metrů doslova nad mořem.
Dubrovník a další výlety
Šikovná poloha ostrova u Dubrovníku nabízí i řadu dalších zajímavých výletů. Lodí se dostanete do Dubrovníku i na sousední ostrovy Šipan a Koločep. Z Dubrovníku se můžete vydat místní bárkou třeba na ostrůvek Locrum, jehož atmosféra je nepopsatelná. Bývalo to kdysi jedno z habsburských letních sídel, a tak se tu nabízí jak parkové úpravy s pávy, tak i udržované cypřišové lesíky. Divoká romantická skaliska jsou nezcivilizovatelná. Na turisty je pamatováno pohledy, stánkem s občerstvením a restaurací a připomínkou slavného ztroskotance Richarda Lvího Srdce.
Časově i finančně náročnější jsou výlety organizované místními cestovkami – do poutního místa Medžugorje, do Černé Hory nebo třeba „jen“ na fishpiknik do některé z místních vesnic
Nejdřív se mi zdálo, že týden pobytu je na tak malý ospalý ostrůvek jako je Lopud času až moc, ale na konci pobytu vidím, co všechno jsem nestihla a zbyde mi případně na příště.
Text: Jitka Lenková
