Jsme ve Vídni, nedaleko Prateru, kde domy a ulice jsou tak stejně obyčejné jako stará zástavba v pražském Karlíně nebo Žižkově. Za jednou z nich ale jakoby vyšla hned dvě slunce. Tak výrazně tu září barvy Hundertwasserových domů.
Rakouský malíř a architekt se původně jmenoval Friedrich Stowasser. Jméno se mu ale zdálo příliš slovanské, obyčejné, a tak se nechal přejmenovat na Friedensreicha Regentaga Dunkelbunta Hundertwassera. Teprve pak byl spokojený. Příjmení konečně dotvořilo jeho umělecký výtvarný projev. Narodil se sice ve Vídni, ale jeho novou domovinou byl Nový Zéland a domovem loď Regentag, odtud je také jedno z jeho jmen. Ani místo jeho úmrtí není tak běžné, byla to loď Queen Elizabeth 2 v roce 2000, když se plavil po Tichém oceánu.
Hundertwasserovy domy, žádná nudná architektura
Když se člověk zadívá na jeho stavby má dojem, že se nutně musí každou chvíli skácet k zemi, kupole a dlaždice se blyští ve slunečních paprscích, na domech rostou stromy a na střechách mech, jednotlivé pokoje odlišují pestré barvy a nikde ani památky po rovné přímce. Tu už hned v počátku své tvorby označil za bezbožnou, jež se v přírodě nevyskytuje.
Počátek Hundertwasserovým domů spadá do chvíle, kdy radní vídeňské radnice rozhodli, že v rámci výstavby sociálních bytů nechají v ulicích Kegelgasse 36-38 Löwengasse 41-43 postavit obytné domy. Stavět se začalo v roce 1983 a poslední z domů byl dokončen v roce 1986. Už z Hundertwasserových nákresů bylo zřejmé, že v téhle čtvrti se žádná architektonická nuda konat nebude. Bylo jasné i to, že rozhodně nepůjde o sociální nájemní byty. Domy se staly unikátem, vídeňskou raritou a prestižní adresou. Do padesáti různě členěných, velkých nebo malých, jedno či dvoupatrových bytů, z nichž každý má svoji barvu, se nastěhovali především umělci.
Excentrický umělec projevil svými vídeňskými domy svůj pohled na svět
A uspěl. Pro posezení je tady terasová kavárna, děti tu mají na kreslení pět set metrů dlouhou stěnu, fasády připomínají staré patricijské domy a paláce známé z benátského Canale Grande a jako pověstné třešničky na dortu zdobí jeden z domů dvě zlaté cibulové věže.
Když tudy člověk prochází, připadá si jako v jiném světě, jedinečném, neotřelém, výjimečném. Barevné, křivé sloupy, fontánky, sošky připomínající staré originály jsou přirozenou součástí prostoru, který se vymyká všednosti.
Výjimečný v tvorbě i v životě
Vždy výrazné oblečení chlapíka s plnovousem v ostře červené čapce a strakaté rozhalené kostkované košili tak trochu vlastně připomíná i jeho vídeňské domy. Ostatně i oblečení bylo jeho zvláštností, vyráběl si ho většinou sám a zásadně z přírodních materiálů. Jeho snahou bylo žít v souladu s přírodou bez závislosti na běžné konzumní společnosti a jejích pravidlech. Ostatně jeho cesty do Tichomoří měly v tomto směr jasný smysl.
