Nechce se vám mačkat na přeplněných evropských plážích, ale jste líní zařizovat si víza a očkování do vzdálenějších koutů planety? Vadí vám neustále se mazat opalovacím krémem, jen abyste večer zjistili, že jste se stejně opekli do růžova? Nebo se prostě chcete jen v hospodě u piva chlubit jedinečným cestovatelským zážitkem, během kterého jste technicky nemuseli opustit Evropu? A jste ještě k tomu v hloubi duše melancholici? V tom případě neváhejte a vydejte se na Faerské ostrovy!
Nezapomeňte si však do kufru přibalit pas. Faerské ostrovy, ležící severně od Skotska na půl cesty mezi Islandem a Norskem, sice autonomně patří k Dánsku, nejsou však součástí Evropské unie ani schengenského prostoru. Za posledních pár tisíc let se na nich majestátně procházeli Vikingové, Norové, Dánové, ale především ovce – vždyť i jejich název znamená v doslovném překladu Ovčí ostrovy. Nebyla by to však pravá Velká Británie, kdyby v historii alespoň jednou neobsadila také toto území, jak už je jejím zvykem. Od roku 1948 se však již píšou moderní dějiny Faerských ostrovů, které se pyšní vlastním parlamentem, měnou, vlajkou, a dokonce i jazykem – faerštinou, která se podobně jako islandština od středověku příliš nezměnila. Pokud nechcete mít s kamarády vlastní tajný jazyk, tak se ji učit asi moc nemá cenu. Domluvíte se jí přibližně jen s padesáti tisíci obyvateli.
Většina turistických průvodců po Faerských ostrovech píše, že počasí je „nepředvídatelné“. A je dobré jim věřit. Během jednoho dne zde totiž můžete zažít hned všechny čtyři roční období. Léta jsou zde velice mírná, a to samé se dá říct i o zimách, takže běžný letní den by se dal bez problému popsat i jako běžný zimní den. Spojuje je i fakt, že zde proprší celkem asi 300 dnů v roce. Na to jsou ale ostrované, kterých zde žije méně než ovcí, zvyklí. Že stále ještě nejste přesvědčeni o návštěvě těchto ostrovů? Možná vás nalomí právě Faeřané…
O místním obyvatelstvu se totiž tvrdí, že patří k jedněm z nejmilejších a nejpohostinnějších lidí na planetě. Bez většího úsilí se vám po krátké konverzaci dostane pozvání na večeři či odvoz autem dle vaší potřeby. To se jistě hodí, jelikož autobusová doprava je tu sice pravidelná, často se však musíte spolehnout na jeden autobus za několik dní. Nejlepší alternativou je pak cesta stopem, pronájem vlastního auta či helikoptéra. Ano, helikoptéra je ideální na přelety mezi ostrovy a překvapivě to není ani tak drahé. Průměrně zaplatíte za cestu z letiště do hlavního města helikoptérou méně, než kdybyste využili služeb jednoho z mála faerských taxikářů. A ještě máte další zážitek na kontě. Takže už hledáte volná místa na trajektu z Kodaně? Hlavní město Tórshavn se na první pohled neliší od ostatních ostrovních městeček. Na jeho důkladnou prohlídku vám bude stačit projít malý okruh vedoucí od přístavu do starého města, kde se přímo k „instaznásilnění“ vybízejí drobné malované domečky s trávou porostlými střechami, ve kterých by asi každý intuitivně očekával spokojenou hobití rodinku sedící u krbu a bafající z dlouhé fajfky. Procházku můžete zakončit obědem v nějaké z několika místních restaurací. Pokud se vám nezamlouvá typická faerská kuchyně, která mimo jiné zahrnuje i rok sušené jehněčí stehno či uzenou rybu servírovanou s kostkou velrybího tuku, můžete si dát pizzu, sushi, nebo dokonce burrito v mexické restauraci v okruhu stovek kilometrů. Už měníte české koruny za faerské?
Ostrovy podle pověsti vznikly ve chvíli, kdy Bůh dokončil tvarování kontinentů na Zemi a zjistil, že mu za nehty zbylo trochu hlíny. Vyškrabal ji a jen tak pohodil do Atlantického oceánu. Na těchto zbytcích po staletí před příchodem lidí kralovali papuchalci. Papuchalk se dá popsat tak, že si jednoduše představíte, co by se stalo, kdyby nějaký šílený vědec zkřížil papouška a racka. Na většině Faerských ostrovů se tito ptáci dají pozorovat při střemhlavém lovu ryb i kaskadérském hnízdění přímo na mrazivém skalním pobřeží.
Jednou ročně však moře přináší na útesy červené vlny. Koná se totiž tradiční zabíjení velryb grindadráp, které jednou za čas přitáhne pozornost zbytku světa, a všichni se pozastavují nad patrnou krutostí způsobu lovu. Kytovci bývají nahnáni na mělčinu, kde se jeden po druhém ručně zbavuje života speciálním velrybářským nožem zvaným grindaknívur. Zátoka se zbarvuje krví, zatímco místní autority kontrolují, zda je průběh usmrcování v souladu s oficiálními pravidly. Faeřané takto ročně zabíjí kolem tisíce kulohlavců a delfínů, především proto, aby jejich maso bylo snědeno, tuk byl použit k výrobě vysoce ceněného oleje, ale i jako palivo, a v neposlední řadě proto, aby se dodržovala tato prastará „kulturní tradice“, o níž se vedou záznamy již stovky let a o které se zpívají staré faerské písně.
Faerské ostrovy jsou ideální destinací pro tak trochu jiné cestovatele – pro tripstery (travel hipstery). Pokud se smíříte s faktem, že vaším obydlím bude zpravidla stan, že si většinou celý den nesundáte kapuci, že jediným přísunem tekutin bude mnohdy přírodní potůček, a že turistickou cestou budou často jen dvě řady kamenů, ohraničující povrch úplně stejný jako všude okolo, jsou Faerské ostrovy tou perfektní prázdninovou volbou. Na ostrovech, na rozdíl od Česka, každoročně přibývá obyvatelstva nejen migrací, ale především rostoucím přirozeným přírůstkem, tak na nich přeci jen něco bude, nemyslíte?
Text: Filip Mašek
