Bulharsko v září žádná výhra aneb poslední bulharský polibek

|
Pláž Bulharsko, foto: pixabay
Liduprázdná pláž u někdejší vládní vily Perla, foto: Jitka Lenková
Rozbouřené Černé moře je místy opravdu skoro černé - pláž u hotelu Forest Beach, Primorsko, foto: Jitka Lenková
Molo na pláži u hotelu Forest Beach v Primorsku za větru a deště, foto: Jitka Lenková
Megakitická svatyně Beglik Taš, foto: Jitka Lenková
Liduprázdný bazén u hotelu Forest Beach v Primorsku, foto: Jitka Lenková
Bulharské suvenýry, foto: Jitka Lenková
Kolekce bulharských výrobků s růžemi, foto: Jitka Lenková
Z nabídky bufetu hotelu Forest Beach v Primorsku v rámci all inclusive, foto: Jitka Lenková

Pro dovolenou, resp. pobyt u moře, v září zdánlivě mluví několik přesvědčivých argumentů. V případě Bulharska je ale na zvážení, zda skutečně platí.

Hlavní motivací, proč jezdíme v létě k moři, je tamní slunce a teplo, kterého se nám zde po většinu roku nedostává. Slunečního svitu u nás máme kolem 1450 hodin ročně, zatímco v Bulharsku je to kolem 2000 hodin ročně, ve středomořských státech běžně 2600 hodin ročně a třeba v Dubaji i 3400 hodin ročně. Podobně, i když ne tak výrazně, je to s teplotami – u nás je průměrná roční teplota 5,5 – 9 °C, v Bulharsku 10,5 – 12 °C.

Zároveň ale není příliš logické jezdit za sluncem a teplem v době, kdy ho i u nás máme dost, tj. v červenci a srpnu. Září proto vypadá jako dobrý nápad, i proto, že mimo vrcholící sezonu lze očekávat nižší ceny a méně turistů, zejména pak rodin s dětmi. Ne každému také vyhovují příliš vysoké letní teploty.

Můj termín pobytu v Primorsku právě v době od 21. do 28. září byl ale dán především mým zájmem navštívit tamní megalitickou a údajnou thráckou svatyni Beglik Taš v den podzimní rovnodennosti. V té době tam mohou být pozorovatelné archeoastronomické jevy, např. východ Slunce na určitém nějak vyznačeném místě a podobně. Možnost spojit návštěvu tohoto místa s pobytem u moře jsem brala jako příjemný bonus.

Na místě se ukázalo, že s představou koupání a lenošení na pláži na slunci to nebude tak horké, a to doslova. Prvním varovným znamením bylo teplé oblečení místních obyvatel, nechyběly ani vysloveně zimní bundy. Představa, že při odletu z Prahy ve 4.15 a možností ubytování na místě až od 14. hodiny odložím zavazadla na recepci a dopoledne mi pěkně uběhne na pláži při koupání a slunění, se splnila jen z té první části. Náš zájezd přivítalo zatažené nebe, silný a určitě ne teplý vítr a poměrně značné vlny, což nevadilo jako tolik, že pocitově byla voda v moři na koupání prostě studená. Celkový ráz připomínal spíše moře Baltské než Černé.

Tak to vydrželo v podstatě po celý týden, občas slunce vysvitlo a v závětří, a když se moře uklidnilo, se do něj dalo i vlézt a zaplavat si, lépe řečeno někteří tak učinili. Mně stačilo brouzdání na břehu, nepřijela jsem „od moře“ ani nijak výrazněji opálená a opalovací prostředky jsem ani nepotřebovala.

Brzy jsem také přišla na to, že tento týden je posledním týdnem tamní letošní sezony, a navíc byl v neděli 22. září svátek nezávislosti Bulharska, který se slavil i následující pondělí, což znamenalo, že v Primorsku bylo ten první víkend povětšinou všude zavřeno. Pro místní prodejce, směnárny, restaurace a vůbec celý „turistický průmysl“, zřejmě již zcela vyčerpaný celoletním shonem, je zřejmě tento svátek i signálem k tomu, aby zavřeli nejen o svátku, ale rovnou až do příští sezony. Čest výjimkám, jako bylo místní muzeum a supermarket.

Konec sezony poznamenal i provoz „mého“ hotelu Forest Beach. I když jsem na pokoji našla soupis toho, na co všechno mám v rámci svého „all inclusive“ nárok a za co jsem tedy i zaplatila, zcela chyběl odpolední „snack“ u hotelového bazénu (pizza, palačinky apod.). Je to logické – nikdo u něj totiž už nebyl, voda byla studená i v něm. Slíbené barbecue 6x týdně bylo pouze jednou, v sobotu v den příletu. Během jídla formou bufetu bylo vidět, jak se zásoby postupně ztenčují a docházejí. Skutečně opulentní sobotní přehlídka se během týdne objemově „stáhla“ asi na polovinu, možná třetinu, v souvislosti s tím, jak ubylo i hostů, a v pestrosti možná tak o 25 %. Postupně se zcela vytratila zmrzlina, přestaly fungovat některé kávovary a automaty na džusy, vyschly samoobslužné soudky s vínem, ztenčil se výběr uzenin a sýrů a vlastně všeho.

Podobná situace nastala i ve vedlejším all inclusive baru. Nabízený sortiment koktejlů se zmenšil už jen proto, že třeba došla tequilla (a proč by ji měl někdo doplnit, že) a v pátek v podvečer byl pro jistotu bar zavřený už úplně s tím, že jej nahrazuje jídelna. V rámci all inclusive se kromě koktejlů podával i tvrdý alkohol, z nějž v jídelně zůstala v nabídce jen vodka. Za to ji barman rozléval rovnou po deci. Možná se nás chtěl ten poslední večer jen co nejrychleji zbavit, ale chytří čeští cestovatelé nepodlehli a přidávali si k ní džus z automatu. Zvlášť senzační byl ten višňový. Spolu se zbytky kompotu tak vnikl zcela nový koktejl „Last Bulgarian Kiss“, při jehož popíjení se tak nádherně vyprávěly i poslouchaly cestovatelské historky, zvláště pak z podstatně exotičtějších destinací.

Celkově lze ale říct, že all inclusive zahrnující i pivo, víno a sekt (Krymskoje igristoje) se v tomto případě ukázalo opravdovou výhrou, i když oběd v restauraci se dal pořídit za ceny srovnatelné s těmi našimi od 100 do 150 Kč a srovnatelné s našimi byly i ceny v místním supermarketu. Nechyběly v něm ani tradiční bulharské brandy Pliska a Sluneční břeh v ceně kolem 10 leva, tj. cca 130 Kč, čili vítaný suvenýr k odvozu domů. I v Bulharsku je totiž dnes už trochu problém zakoupit něco původem opravdu bulharského. Sázkou na jistotu je v tomto ohledu růžový olej a kosmetika, která jej obsahuje, nejen dámská, ale i pánská, např. voda po holení, čaje a koření, a to, opět, za pro nás velmi přijatelné ceny. Vynikající jsou i místní čokoláda a bonboniéry (např. Černomorec) a pokud byste zatoužili po místních rybách, syrové je spíš než někde na trhu najdete v mrazáku v supermarketu.

Konec sezony se však neprojevil v nějakém markantním snížení cen nebo dokonce masových výprodejích. Není k nim důvod. Jinak obyčejné bavlněné tričko ozvláštněné pouze hlavou řvoucího lva a nápisem Bulharský vlastenec svou poněkud nadsazenou cenu 20 leva přes zimu určitě neztratí. A stejné to je i s ostatním sortimentem. Hezkým suvenýrem jsou ale i různé škebličky, mušličky a kamínky, kterých bylo na pláži tolik, že se případným zákazem jejich sběru a vývozu nikdo nezabývá. Problém by mohl nastat s velkými mušlemi zakoupenými na trhu, které však nepocházejí z Bulharska, ale třeba z Karibiku apod. Jsou nádherné, ale ceny světové, takže se dají za tyto částky koupit i u nás. Problémem by mohl být nákup a vývoz starožitností vč. různých střepů. Podle dostupných informací za to hrozí i trest odnětí svobody, zda to tak je i v praxi těžko říct. Hlavní problém spočívá v tom, že „starožitností“ či kulturním dědictvím je to, co tak příslušné orgány označí. Nepomůže, ani když takovou věc normálně koupíte v obchodě. Když se zeptáte na vývoz, prodejce vám místo příslušného dokladu doporučí danou věc někam schovat, minci třeba zamíchat mezi běžné drobné.

Dalším mínusem mého pobytu bylo i to, že v hotelu se nikdo neobtěžoval s přislíbenými každodenními animacemi a zábavnými programy. Také jsme od delegátky dostali nabídku možných výletů, např. do Istanbulu, ale pak jsme se dozvěděli, že v tomto posledním týdnu sezony se už nekonají. Nezbylo tedy, než si poradit jinak.

Co říct na závěr? Bulharsko mě v tom, co jsem si od něj slibovala, tj. průzkum lokality Beglik Taš, kterou je možné si, na rozdíl třeba od Stonehenge, celou prolézt, nezklamalo. Shodou okolností se mi podařilo dostat se i na další zajímavá místa v okolí Primorska a vzhledem k tomu, že ceny všeho jsou přibližně stejné jako u nás, nešlo ani o pobyt nějak extrémně finančně náročný. Pokud je však pro někoho v daném případě prioritou slunění a koupání v moři, potom Bulharsko v září určitě ne.

Text: Jitka Lenková

Sozopol na konci sezony, foto: pixabay
Sarafovo, foto: pixabay
Bulharské pobřeží, foto: pixabay
Nessebar, foto: pixabay
Burgas, foto: pixabay
Pláž Bulharsko, foto: pixabay
Pláž Bulharsko, foto: pixabay

Podívejte se také na:

Letní ohlédnutí. Pláž Šunj na chorvatském ostrově Lopud prý patří mezi ty nejkrásnější

Přesvědčit se, zda tomu tak opravdu je, není zas až tak složité ani finančně náročné. ...

Objevte kouzlo památek Uzbekistánu

Toužíte zažít skvělou dovolenou, a válení se na pláži už vás nudí? Ve vnitrozemí v ...

Vyrovnané šance nerovných protivníků

Žralok bílý je mohutný vodní predátor, který může vážit přes tři tuny. I přes tuto ...

Byl výjimečný, extravagantní, neuchopitelný. O kom je řeč?

Miloval surrealismus. Ostatně jeho citát: „Jediný rozdíl mezi surrealisty a mnou je ten, že já ...

Báječný ostrov Hispaniola

Jsme v Dominikánské republice, zemi bílých písečných pláží, koloniálních památek, národních parků, přátelských a pohostinných ...