Surikata. Malá, hbitá šelma s typickým postojem

|
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikaty, foto: pixabay.com
Surikaty, foto: pixabay.com

Na světě snad není roztomilejšího a na první pohled vtipnějšího zvířete. Je ale surikata opravdu tou rozkošnou myšičkou, nebo naopak krvelačnou šelmou, se kterou není radno si zahrávat?

Malý dravec z čeledi promykovitých platí za nejzvědavější zvíře na světě. I když znáte surikaty jen ze zoologické zahrady, stejně se vám ze všeho nejdříve vybaví jejich typický postoj: v pozoru na zadních, přední tlapky téměř jako by si dávaly v bok a bystrým zrakem sledují, co se děje v okolí. Skvěle vidí na dálku, dokážou si všimnout predátora i na stovky metrů. Na blízko už to ale taková sláva není. Jakmile zbystří nebezpečí, pronikavým kvílením dají vědět blížící se hrozbu ostatním. Vždy mají vybraného strážce, který hlídá celou skupinu z nějakého vyvýšeného místa, případně vyššího keře.

Surikaty žijí především v oblasti Kalahari, vyprahlé pouště v srdci jižní Afriky. Jejich srst může být hnědá i pískově zlatá, s malými skvrnkami na zádech. Kolem očí mají výrazné černé kruhy, skoro jako by propařily celou noc. Tvoří zásadně kolonie o zhruba dvaceti členech, šance, že byste potkali jednu osamocenou surikatu, je téměř nulová. Jejich společenství je pro ně nesmírně důležité. Přes den se od sebe téměř nehnou a v noci se ještě tisknou blízko k sobě, aby jim v podzemních norách nebyla zima. Obývají opuštěné pelechy po jiných zvířatech, které si neustále zvelebují, jedna nora může mít klidně i 80 východů.

Pokud zmerčí surikatu z jiného kmene, nezřídka se stává, že dojde k velké rvačce, která může skončit i smrtí poraženého zvířete. V každé kolonii platí přísná pravidla, v čele společenství stojí dominantní pár, který jediný přivádí na svět mláďata. Pokud se stane, že se narodí potomci jiné samici, záleží jen na „surikatí královně“, kolik z nich nechá na živu. Většinou je ale i s matkou vyžene z kolonie. Osamělá samička s mláďaty nemá moc šancí na přežití, zachránit ji může jen spojenectví s ostatními osamělými samci a založení nové rodiny – společenství.

Surikaty jsou zvířata s velmi dobře vyvinutými smysly: zrak jim slouží velmi dobře, nejinak je tomu i se sluchem a čichem. Nosem hledají potravu zahrabanou v horkém písku, rozpoznávají členy své kolonie a komunikují jím mezi sebou. Mohlo by se zdát, že se živí jen nějakým drobným hmyzem, ony ale loví vznešenější živočichy. Nejčastěji jsou to hadi a štíři (proti jedu štírů jsou dokonce naprosto imunní).

Mají ostré zuby a dlouhé drápy, a budou-li se cítit ohroženy, dokážou i člověku pěkně pocuchat „fasádu“. Páření bývá u surikat stejně divoké, jako jejich život: flirtují, různě se ponoukají, samotný akt pak netrvá déle než pár minut. Téměř jako u lidí, chtělo by se říct. Po jedenáctitýdenní březosti se narodí holá a slepá mláďata, které vedoucí samice po několika dnech opouští, aby se mohla připravit na další březost. Její místo zastoupí surikatí „chůvy“, které se o ně starají. Po pár týdnech už mohou mláďata opustit noru a vydat se prozkoumat okolí. Stále je ale někdo střeží jako oko v hlavě, než se z nich stanou dospěláci.

Text: Pavlína Hajduová

Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikaty, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com
Surikata, foto: pixabay.com

Podívejte se také na:

Nic není černobílé

Nic na světě není jen černobílé… Tedy až na Jihoafrickou republiku, té se totiž přezdívá ...

Trutnov, věnné město českých královen na prahu Krkonoš

Když jede turista do Trutnova musí počítat s tím, aby si udělal dost času na ...

Vysočina je místem tří památek UNESCO

Vyvýšenou zvlněnou krajinu obepínají na severu Žďárské vrchy a na jihozápadě Jihlavské vrchy. Střídají se ...

Byl výjimečný, extravagantní, neuchopitelný. O kom je řeč?

Miloval surrealismus. Ostatně jeho citát: „Jediný rozdíl mezi surrealisty a mnou je ten, že já ...

Denali majestátná hora i pravá aljašská divočina

Jako malí hltali příběhy Jacka Londona a snili o tom, že jednou budou rýžovat zlato ...