Ještě donedávna Mnichov lákal sloganem „Světové město se srdcem“, ale nahradilo ho heslo „Mnichov vás miluje“. Obojí však plně vystihuje atmosféru velkoměsta ležícího v podhůří Alp na řece Isar.
Mnichov žije denně dlouho do noci a nesčetné neony a důmyslně osvětlené významné budovy mu dodávají osobitý půvab. Do bavorské metropole se však jezdí především za pivem, a to nejen v době vyhlášeného Oktoberfestu. Mnichovské pivo je pověstné, a tak je město stálým cílem turistů i návštěvníků, kteří sem přijíždějí na delší dobu studovat na vysokých školách, nebo hledat inspiraci v bohatých sbírkách výtvarného umění. Ti všichni večer spolu se starousedlíky plní restaurační lokály a drobné hospůdky, kde za zvuku harmoniky nebo řízné dechovky chutná mnichovské pivo znamenitě.
Vyhlášené pivnice
Jak už bylo řečeno, do Mnichova se jezdí hlavně za pivem, a ani my jsme nebyli výjimkou. Měli jsme namířeno, kam jinam než do vyhlášené pivnice Bayerischer Donisl, v níž se pivo čepuje už od roku 1315. Za druhé světové války byla zcela zničena, ale byla postavena znovu, aby dokonale splňovala představy o bavorské zábavě, bylo v ní vše, co k Mnichovu patří. Nádherný zelený prostor přímo v lokále, obchůdek s preclíky a tradičním občerstvením vedle vchodu do pivnice, ale hlavně tady každý podvečer začínala hrát řízná bavorská dechovka. Pravda, sice poněkud hlučná, leč zemitá, nepřikrášlená. Chodí se sem, jak jinak, na pivo v tupláku a preclíky s obatzdou – sýrovým tatarákem. Znáte to? To se smíchá pivní sýr s trochou másla, nadrobno nakrájenou cibulí, pepřem a paprikou a touto směsí si natíráte preclík. O pálivosti je zbytečné se zmiňovat, stejně jako o stoupající konzumaci piva.
Vydáváme se dál, do druhé nejproslulejší pivnice ve městě, a tou je Hofbräuhaus. O nechvalnou reklamu se jí postaral Adolf Hitler, který v ní při pivu proseděl stovky večerů a snil o ovládnutí světa. Usedáme na jednu z dlouhých lavic, poroučíme si opět tuplák a k němu zdejší vyhlášenou specialitu – obrovské vepřové koleno. Jak konstatujeme po chvíli, je skvělé, přímo se rozplývá na jazyku, jen ta porce je k nesnězení. Hluk je o poznání větší než v Donislu, moc toho nenamluvíme, neboť když chceme něco říci, musíme křičet. Tak husté to tady je. Ostatně, je plno, což znamená tisíc hostů v jedné místnosti a deset tisíc litrů denně vytočeného piva značky Hofbräu.
Noční život není jen pivo
Točí se hlavně kolem barů a kaváren. Trendy bary najdete v okolí Schwabingu, hipsteři navštěvují Haidhausen, i když obě čtvrti jsou dost provinční. Zvláště Schwabing ale stojí za návštěvu, je to čtvrť studentů, tak trochu připomínající pařížský Montmartre. Je plná protikladů, najdete tu známé restaurační lokály i malé studentské hospůdky, umělecky dobře vedené kabarety produkující ostrou politickou satiru i podzemní zakouřené lokály, kde se dají sehnat měkčí i tvrdší drogy.
Mnichov má také přepychové podniky mezinárodního charakteru, striptýz nevyjímaje. Tam se však počítá hlavně se zahraničními návštěvníky, protože Mnichované do nich většinou nechodí. Pro ně je středobodem nočního života areál bývalé továrny na třídě Grafinger, jemuž se dnes neřekne jinak než Kunstpark Ost. Stačí, když před kýmkoliv mladším 40 let vyslovíte toto magické heslo a jeho ruka se hned vytrčí požadovaným směrem. Na ploše devadesáti tisíc čtverečních metrů zde vyrostl areál volného času, největší v Evropě, kde je současně v provozu na 35 diskoték. Nejznámější jsou Babylon, Ultraschall a K41, kluby jako TonHalle, proslulý živými koncerty, Cohibar, Kalinka či New York Tabledance, bary, restaurace, herny, sportoviště, na 60 uměleckých ateliérů, o víkendech se pořádá i bleší trh. Bývá tu velmi živo, areál navštíví za měsíc 300 000 návštěvníků. Přišli jsme právě včas, žít se tu začíná až kolem půlnoci a většina podniků nezavírá dříve než ve čtyři ráno (spíše však mnohem později). Nejprve jsme si zašli na klasickou diskotéku osmdesátých let, abychom si potom „odskočili“ na brutální techno party a ještě o něco později do hip hop klubu, kde jsme poskakovali s nejčernějšími černošskými rapery, jaké si umíte představit. Ocitli jsme se i na diskotéce plné dam nejrůznějších věkových skupin, které při tanci čekaly na zlatý hřeb večera – pánský striptýz. Tak jsme se zase vrátili na techno, a když už jsme toho měli dost, zakončili jsme večer na fantastické latinsko-americké diskotéce, kde byl sice úplně největší nával, ale úžasná nepopsatelná atmosféra. Tancovalo se i na stolech, prostě paráda… Ale to už pomalu začínalo svítat.
Mnichov přeje i gayům
Aby naše přehlídka nočního života byla úplná, je třeba uvést, že Mnichov má také rozsáhlou gay komunitu, která se schází v podnicích kolem Müllerstrasse. Jako bary jsou nejoblíbenější tradiční Nil, protější Café Selig, pro které platí známé heslo „vidět a být viděn“, Iwan’s, Kraftakt, Morizz a komunikační centrum Sub či medvědí doupě Bau. Z diskoték jsou doporučovány především Die Carmens se skvělou hudbou a nádhernými kluky, tradiční NY-Club, mnoho let známý jako New York a Hendersen. Kdo miluje saunu, neměl by si nechat ujít návštěvu Deutsche Eiche. Pro cruising je pověstný park Englischer Garten (vchod na křižovatce ulic Lerchenfeldstrasse a Prinzregentenstrasse), ale je třeba počítat s možnou kontrolou policie, která tu v minulosti provedla řadu zátahů.
Text: Bohumil Brejžek
