Být v Portu a nedat si portské se vymyká rozumu. Je tady nespočet sklepů známých značek, kde sladké víno výjimečné chuti dozrává.
Můžeme se tu kochat chutěmi díky někdejším měšťanským rodinám, které se kdysi chopily příležitosti a začaly s vinným podnikáním. Velmi výnosný obchod jim tehdy ale nechtěl povolit biskup města Porta, a tak na víno uvalil vysoké clo. Obchodníci se nedali a vyžádali si svolení pro uskladnění portského vína na druhém břehu řeky Douro kam moc biskupa nedosáhla. A tak dali základ vzniku zdejšího Nového města, Vila Nova de Gaia.
Na jedinečné portské upozorňují obrovské reklamy na fasádách domů, třeba Calém, Sandeman, Ruby, White, Dow´s i Ferreira, a sklepy zvou na prohlídku. Za deset eur sklepmistři návštěvníky bohatě odmění informacemi o výrobě vína, o jeho odrůdách, o pěstování, sběru i o gastronomii, která je s ním nutně spojená.
Součástí prohlídky jsou také degustace, a věřte, že nikde jinde než v autentickém prostředí kvalitní portské, které se vyrábí výhradně z hroznů vypěstovaných v údolí řeky Douro, neochutnáte. Čím je starší, tím má medovější barvu, voní po dřevu a neodolatelně skvěle chutná.
Na řece dokreslují atmosféru pohupující se dřevěné loďky se sudy plnými vína a nad hlavami se pohybuje flotila gondol několika visutých lanovek, které spojují jednotlivé sklepy.
Café Majestic, jedna z nejstarších kaváren Porta
Jsme na Rua Santa Catarina, v samém centru města, jdeme dovnitř a mezi pocity převládá okouzlení z výjimečné atmosféry z honosného prostředí. Tato kultovní kavárna, která je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů nového umění ve městě, byla založena v roce 1921. Dveře luxusní kavárna poprvé otevřela před Vánocemi, 17. prosince. V roce 1983 získala klasifikaci majetku veřejného zájmu jako kulturní dědictví města.
Pro turisty je to místo, které nemohou během návštěvy Porta minout. Mnohdy, aby se do kavárny dostali, dokonce vystojí u dveří i frontu a vůbec jim to nevadí. A co si dát? Především slavný francouzský toast, který je jedinečný. Vyzkoušet tradiční jídlo Francesinha, sandwich z bílého chleba, ve kterém je plátek hovězího, párek a uzenina přelitá tekutým sýrem a doplněné rajskou omáčkou je víc než samozřejmé.
Francouzský toast si necháváme ozdobit ještě oříšky a sladkou omáčkou, k tomu si dáváme kávu. Číšník usměvavý a snaží s námi domluvit anglicky a je vidět, že to dělá proto, abychom byli spokojeni.
Styl kavárny art deco má pro mě kouzlo, kolem interiéru visí zrcadla, původní židle s vytlačovanými sedátky a chutné jídlo servírují na mramorové stolky. K dokonalosti patří i secesní umyvadlo na zahrádce za kavárnou. Skvělé místo.
Bolhão znamená bublinu, ve skutečnosti je to tržnice
Je úžasná, výjimečná, hlučná, neopakovatelná, je to místo, které vás navždy uhrane. Obzvláště ráda jsem poslouchala okázalé řeči rybářů, halekajících na sebe navzájem s vymyšlenými historkami z lovu, ale také na návštěvníky, kteří se často nechají chytit na jejich udičku a odnášejí si plné tašky nejrůznějších ryb.
Je dobré jít do tržnice, když máte hlad. V tom případě si totiž odnesete ještě o zážitek víc. Pravda, pár minut si počkáte na místa u stolu, ale pak začne kulinářský koncert. Objednávka je jasná – naše oblíbené bacalhau, čili treska s grilovanou zeleninou, jídlo, které znají Portugalci už od počátku 16. století, kdy začali lovit tresky u Newfoundlandu. Servírka předá objednávku kuchařce, ta přes uličku zavolá rybářku, která vybere kousky ke grilování a jak nejrychleji to jen jde, na tácku přinese kuchařce. Jídlo máte na talíři během pár minut.
Ani vás nemůže překvapit, jak opotřebovaně areál tržnice vypadá, je ale součástí kouzla Porta, patří k němu jako všechny památky města.
Když si u dobrého jídla a vína v mercado do Bolhão posedíte, získáte jasnou představu o každodenním životě lidí tohoto okouzlujícího, jedinečného města, tady objevíte skutečné Porto.
Ještě Eifelovka naležato
Ponte Luiz I. je obloukový, železný, dvojpodlažní, přesto až neskutečně krásně klenutý a dokonale elegantní most. Dvě patra mostu spojují oba břehy řeky Douro, tedy portské nábřeží Ribeira, které je na seznamu světových památek UNESCO od roku 1996, s přístavištěm Rabelo a města Porto a Vila Nova de Gaia. V dolním patře je vozovka s čilým dopravním ruchem, v horním jezdí metro linky D a chodí pěší. Je současně i výjimečnou vyhlídkovou terasou.
Tajemství mostu ukrývá velké písmeno D, inženýr Théophile Seyrig ho v architektonickém návrhu položil tak, že jeho rovná část byla dole a oblouk nahoře. A tak se klene v celé své noblese nad hlubokým údolím řeky Douro. Svým rozpětím 172 metrů se stal ve své době nejdelším mostem tohoto typu na světě. Dnes je jedinečnou dominantou Porta a od roku 1982 také portugalskou národní památkou, označovanou jako kulturní dědictví, majetek veřejného zájmu a součást národního architektonického a archeologického dědictví.
Gustav Eiffel se svým návrhem pohořel
S návrhy mostu Ponte Luiz I. stáli proti sobě Eiffel a Seyrig, jak už to tak někdy bývá, žák předčil svého učitele. Seyringův návrh, který podávala belgická společnost Société de Willebroeck, jíž byl zaměstnancem, v architektonické soutěži zvítězil.
Německý inženýr Théophile Seyrig byl ve své době nejuznávanějším evropským architektem specializujícím se právě na stavbu mostů.
