Nakrmit narůstající lidskou populaci je čím dál složitější. A tak odborníci začínají zastávat teorii, že nebude jiná možnost než konzumovat hmyz. A to i v Evropě.
Orestované kobylky, pečení mravenci, polévka ze sarančat či včelí crème brûlée. To je jen ukázka toho, co bychom mohli už za pár let běžně jíst. Bohužel nejde jen o fikci, jak vedle četných studií OSN dokazuje i skutečnost, že Evropská unie do projektu, který má za úkol zjistit konkrétní nutriční hodnoty jednotlivých zástupců hmyzí říše, investovala už desítky tisíc EUR. Bruselští experti věří, že hmyz a nejrůznější plazivé potvůrky mohou být důležitým zdrojem výživy, a že se s jejich pomocí podaří vyřešit nedostatek potravin i ulevit životnímu prostředí. Propagátoři konzumace hmyzu uvádějí, že jde o potraviny s nízkým obsahem cholesterolu a tuku, ovšem velmi bohaté na proteiny. Evropská komise nabízí dotace výzkumnému institutu, který přijde s nejlepším návrhem na téma „Hmyz jako novodobý zdroj proteinů“. Jde jí o faktory, jakými jsou kvalita a bezpečnost této stravy, společně s eventuálními alergickými reakcemi a přesným proteinovým složením.
Na pultech supermarketů
„V brzké době budeme hmyz kupovat zcela běžně v supermarketech. Přestože si většina lidí myslela, že nic takového jednoznačně jíst nebudou. Brouci jsou biologicky podobní korýšům a létavý hmyz bude uznáván jako krevety nebe,“ uvedl vedoucí vědeckého týmu z holandské univerzity ve Wageningenu Marcel Dicke. Ne všichni však tyto názory sdílejí, a tak, jako britský entomolog Stuart Hine, považují takové názory za přehnaně optimistické. „Hmyz je fantastický, ale není samospasitelným řešením hledání zdrojů jídla“, říká Hine. Ostatně, příkladem nejdou ani úředníci či poslanci samotné EU, s žádným hmyzem se v parlamentních restauracích v Bruselu či
Štrasburku nesetkáte.
Zatím spíše rarita
Hmyz se jako specialita nabízí v restauracích v Číně, Thajsku, Mexiku a dalších zemích. Všude jinde se však jeho konzumace bere jen jako rarita a pokusy o hmyzí restaurace ztroskotávají. Je proto pravděpodobnější, že k rozšíření hmyzích jídel do Evropy hned tak nedojde, i když v některých oblastech budou v budoucnu potraviny z hmyzu nevyhnutelné pro zachování tamního života. Kvůli jejich mimořádné vyživovací hodnotě v nich odborníci vidí velký potenciál především pro chudé země Afriky, jihovýchodní Asie a severní části Latinské Ameriky. Pojďme se na pár příkladů podívat.
Housenky z jihu Afriky
Převážně v jižní části Afriky, zejména v Botswaně a jižní Zimbabwe, je poměrně běžnou složkou stravy housenka mopane. Ta se tradičně vaří v osolené vodě, a poté se suší na slunci. Takto upravená má několikaměsíční trvanlivost a pro značnou část obyvatelstva představuje důležitý zdroj výživy. Jestliže ve 100 gramech hovězího steaku je 6 mg železa na 100 gramů sušiny, ve stejném množství housenek je to pětkrát více – 31 mg. Navíc jsou v nich obsaženy další potřebné látky jako sodík, vápník, hořčík, fosfor, zinek, měď a mangan. Není bez zajímavosti, že obchod s housenkami je efektivní i po ekonomické stránce. Podle Organizace pro výživu a zemědělství FAO při OSN se ročně nasbírá přibližně 9,5 miliardy těchto housenek, jejichž cena se pohybuje kolem 85 milionů dolarů. Asi čtyřicet procent z této částky zůstává sběračům, což jsou většinou ženy z nejchudších vrstev.
Africký palmový nosatec
U mnohých afrických kmenů platí za pochoutku brouk Rhynchophorus phoenicis, který se vybírá z kmenů palem. Je asi deset centimetrů dlouhý a pět centimetrů široký, přičemž jeho tělo obsahuje dostatek tuku, proto se konzumuje nejen v syrovém stavu, ale často se také opéká na pánvi. Velmi výživná je jeho larva v pozdějším stádiu vývinu, protože obsahuje hodně železa, draslíku, fosforu, zinku a vápníku, stejně jako několik aminokyselin a zdravých mononenasycených a polynenasycených mastných kyselin.
Termiti
V Africe a v Jižní Americe dokážou napáchat značné škody, zároveň jsou ale oblíbeným jídlem s vysokou nutriční hodnotou. Připravují se tak, že se buď usuší na slunci, a pak se osolení pečou nebo udí, nebo se vaří v páře zabalení v banánových listech. Běžně obsahují 38 procent bílkovin, ale druh Syntermes aculeosus, který žije ve Venezuele, dokonce 64 až 68 procent. Termiti jsou navíc bohatí na železo, vápník, esenciální mastné kyseliny a aminokyseliny.
Motýli
V jídelníčku některých národů jsou i motýli, respektive jejich larvy, které jsou bohaté na železo a bílkoviny. Proto je v Africe často jedí těhotné ženy jako důležitou složku výživy. Ve Střední a Jižní Americe se těší oblibě larvy motýla žijícího na kaktusu Agáve, ve střední Africe se jedí larvy nočního motýla Imbrasia oyemensis. Jeho vajíčka se nacházejí na stromě zvaném mahagonovec válcovitý. Když se z nich vylíhnou housenky, domorodci je posbírají, umyjí a na mírném ohni je vaří společně s rajčaty, cibulí a dalšími přísadami. Aby vydrželi déle (až 3 měsíce), suší se nebo udí.
Včelí larvy místo oříšků
V Asii, Africe, Africe, Austrálii, Jižní Americe a Mexiku se jedí larvy včel a vos. Ty včelí prý chutnají jako buráky nebo lískové oříšky, vosí pak mají borovicověořechovou příchuť.
Mravenci
Jsou také velmi dobrým zdrojem bílkovin: 100 gramů červených mravenců jich obsahuje 14 gramů, což je více, než lze získat z jednoho slepičího vejce. Důležitý je i obsah vápníku (48 gramů), železa a dalších živin. Escamoles jsou larvy mravenců získané z půdy, v Mexiku jim říkají “hmyzí kaviár”.
Kobylky
Jejich popularita roste, a jak by ne: tento hmyz plný proteinů se úspěšně prodává na trzích například v Mexiku či v Asii. Chapulines z rodu Sphenarium se vyskytují pouze v jižním Mexiku, v oblasti Oaxaca, kde se jedí jako fast food. Podávají se pečené a ochucené česnekem, limetkovou šťávou a solí, či s guacamole nebo chilli. Mexické kobylky patří k oblíbeným jídlům slavné americké herečky mexického původu Salmy Hayek. Kindagozo jsou zase zelené kobylky, jež se v oblasti střední Afriky vyskytují v období sucha. Jejich tělíčka se po odstranění nožek a křídel pečou nebo vaří na mírném ohni. Jsou bohatým zdrojem bílkovin, jichž prý obsahují až 70 procent.
Witchetty grub
Pro domorodé obyvatelstvo Austrálie je tento hmyz, který žije na kořenech australských stromů jako je eukalyptus, základem zdravé stravy. Za syrova prý tyto housenky chutnají jako mandle, po upečení na rozpáleném uhlí zase připomínají pečené kuře. Navíc jsou plné kyseliny olejové a zdravých omega-9 mononenasycených tuků.
Text: Bohumil Brejžek
