Unikátní souostroví v Tichém oceánu dostalo jméno po želvách. Čím je pozoruhodné?

|
Leguán, Galapágy, foto: pixabay
Lachtan mořský, foto: Wikipedia
Leguán galapážský, foto: Wikipedia
Leguan, Galapágy, foto: pixabay
Krab světlonohý, foto: Wikipedia
Želva sloní - v přední části má krunýř klenutý, který ji umožňuje dosáhnout na potravu ve větší výšce, foto: Wikipedia
Tučňák galapážský, foto: Wikipedia
Kormorán galapážský, foto: Wikipedia
Racek lávový, foto: Wikipedia
Pěnkavka mangrovová, foto: Wikipedia
Leguán mořský, foto: Wikipedia
Leguán bledý, foto: Wikipedia
Sopka Wolf, Galapágy, foto: wikipedia
Galapážské ostrovy, foto: Tethys

Určitě jste jeho jméno již slyšeli, ale jen málokdo z nás ho asi navštíví. Není to typická turistická destinace, nejdřív musíte dorazit do Ekvádoru a pak je to ještě tisíc kilometrů přes moře, Uvidíte tam plameňáky a želvy, které mají v každé zoo, a dáte za to přes sto tisíc. Jestli jich budete litovat, záleží jen na vás.

Možná už aspoň tušíte, že jde o Galapágy (španělsky Islas Galápagos), ekvádorské souostroví sestávající z 18 sopečných ostrovů asi 1000 km od západního pobřeží Ekvádoru. Objevil je španělský biskup a cestovatel Tómaso Beringa 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru, kde hodlal urovnat spor mezi konkvistadory Francisco Pizarrem a Diego de Almagroem. Oba si totiž činili nároky na značnou část dobytého území původně patřícím Inkům a příslušnou kořist. Po cestě však nastalo bezvětří a silné mořské proudy zanesly Beringovu loď ke Galapágám, v té době neobydleným.

V 16. století občas u ostrovů zakotvily španělské lodě k doplnění zásob pitné vody a brali si na další cestu s sebou sloní želvy jako „živé konzervy“. Podle nich také souostroví dostalo své jméno – španělsky se želva řekne galapago. První podrobnější zprávy o Galapágách podal roku 1684 anglický mořeplavec William Dampierre (1652 – 1715) a téhož roku jednotlivé ostrovy pokřtil kapitán Cowley. Od té doby však byly přejmenovány. V roce 1832 je připojil ke svému území Ekvádor. Na jednom ostrově založil generál José de Villamil z Louisiany osadu pro 200 až 400 uprchlých černochů. Existovala asi 10 let a pak zanikla v důsledku vnitřních rozporů a následné vzpoury. Téhož roku učinil jeden ekvádorský osadník pokus s pěstováním vepřů, hovězího dobytka, koní a oslů. Zvířata však zdivočela a ke konci 19. století žila volně ve stádech.

V roce 1835 přistál na ostrovech s lodí „Beagle“ anglický přírodovědec Charles Darwin a strávil zde pět týdnů pozorováním živočichů. Jeho životopisci se domnívají, že právě zde na základě pozorování ho napadla prvotní myšlenka jeho proslulé teorie a pak i práce „O původu druhů“.

Podnebí na souostroví je příjemné, jen trochu chudší na srážky. I když ostrovy leží v podstatě na rovníku, ochlazuje je studený Peruánský (Humboldtův) proud, který je obtéká z jihozápadu. Jeho teplota je o 6 °C nižší než v okolním moři a dosahuje 18 °C. Souostroví sopečného původu má rozlohu 7844 km2 a po formální stránce je jednou z ekvádorských provincií s hlavním městem Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Galapágy jsou velmi řídce osídleny, celkový počet obyvatel je asi 31 tisíc. Nejlidnatějším městem je Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz se zhruba 10 000 obyvateli.

V rámci zájezdu se turisté obvykle dostanou na ostrov Isabela, kde se nachází i nejvyšší hora souostroví, sopka Wolf s 1 707 m n. m. Roku 2015 se po více než třiceti letech probudila a jejím kráterem prochází rovník. Další atrakcí je místní chovná stanice želv a pozorování plameňáků.

Právě díky místní fauně jsou Galapágy tak unikátní. Nad mořskou hladinu se dostaly při podmořských erupcích přibližně před 5,5 miliony let a život na nich se vyvíjel izolovaně od okolí. Proto zde najdeme řadu unikátních živočišných endemických druhů, tj. druhů, které žijí jen tady:

• želva sloní a jejích 10 poddruhů – váží až 300 kg,
• 4 zástupci leguánovitých (leguán mořský, leguán galapážský, leguán bledý, leguán růžový),
• lachtan galapážský a lachtan mořský,
• ptáci racek lávový, tučňák galapážský, kormorán galapážský, káně galapážská, volavka galapážská, albatros galapážský, buřňák tmavohřbetý, chřástal galapážský,
• „Darwinovy (Galapážské) pěnkavy“ – na 15 druhů pěnkavovitých pěvců.

V roce 1934 se proto celé souostroví stalo jedním velkým národním parkem a v roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Možná však ještě zajímavější, než místní fauna je to, že podle studie Thora Heyerdahla se na ostrovech našly různé artefakty vytvořené lidskou rukou. Z toho norský mořeplavec usoudil, že ostrovy navštívili původní jihoameričtí obyvatelé ještě před příchodem Španělů. Teoreticky tam mohli doplout na rákosových vorech, jak však věděli, že tisíc kilometrů od pobřeží Ekvádoru leží nějaké ostrovy? Nebo tam byli zaneseni nešťastnou náhodou jako trosečníci? To je otázka, která na svou odpověď zatím čeká.

Text: Václav Pavlík

Podívejte se také na:

Sicílie, nejméně italská Itálie

Sicílie oplývá sex appealem podobným Tomb Raider či Kill Bill. Je nebezpečně krásná a krásně ...

Objevte kouzlo památek Uzbekistánu

Toužíte zažít skvělou dovolenou, a válení se na pláži už vás nudí? Ve vnitrozemí v ...

Za nejmilejšími a nejpohostinnějšími lidmi na planetě

Nechce se vám mačkat na přeplněných evropských plážích, ale jste líní zařizovat si víza a ...

Vysočina je místem tří památek UNESCO

Vyvýšenou zvlněnou krajinu obepínají na severu Žďárské vrchy a na jihozápadě Jihlavské vrchy. Střídají se ...

Malta je místo, kde je dobře

To, že Malta, hlavní ostrov Maltské republiky, má co nabídnout, vědí tisíce turistů, kteří sem ...