Když se řekne Rumunsko, většina lidí si vybaví právě slavného Draculu, kterého zpopularizoval spisovatel Bram Stoker. Jako pravý milovník záhad a tajemna jsem se vydal na dva neznámější hrady, kde měl známý románový upír pobývat.
Prvním z nich je hrad Bran, jež se nachází u stejnojmenné obce v Brašovské župě. Hrad se rozprostírá na hranici mezi Valašskem a Transylvánií. Vznik hradu se datuje do začátku 13. století, kdy Řád německých rytířů dal stavět na návrší zvaném Dietrichstein dřevěnou pevnost k ochraně údolí. V roce 1242 však pevnost zničil nájezd Mongolů. V roce 1377 dal král Ludvík I. Veliký svolení saským obyvatelům Brašova, aby si na své náklady směli vystavět kamennou pevnost. Od roku 1378 sloužila jako obranná pevnost proti osmanským nájezdům. Hrad také dočasně užíval kníže Mircea I. a jeho vnuk Vlad III. Dracul. Právě z této skutečnosti dnes těží současní majitelé hradu a Bran je jistě nejpopulárnější památkou v Rumunsku. Realita je však taková, že údajně není prokázán pobyt Vlada III. v dospělosti na hradu Bran. Jeho skutečným sídlem byl hrad Poenari, o němž ještě bude řeč.
Od roku 1920 byl Bran sídlem panovníků Rumunského království. V roce 1948 museli hrad opustit a komunistický režim zde umístil státní složky. Teprve v roce 2006 byl majetek navrácen Dominiku Habsburskému a jeho rodinným příslušníkům. Ti nejprve nabídli hrad státu ke koupi, ale byli státem odmítnuti. Proto bylo na hradě od roku 2009 zřízeno muzeum a je více než jisté, že se to majitelům vyplatilo.
Skutečná historická fakta určitě netrápí velké množství turistů, zejména pak těch z Asie, ale i milovník historie a památek si zde však přijde na své. Hrad je krásně opravený a památkou může návštěvník procházet sám, bez průvodce. Atmosféru místa jistě doplňuje blízkost přírody a nádherný pohled na okolní hory. Při vycházkách musí turista dávat pozor, neboť zde lze celkem snadno zabloudit. Dalším ne vždy zcela příjemným zážitkem může být setkání s místními žebrajícími psy, kteří se potulují nejen po městečku, ale setkali jsme se s nimi i v okolním lese.
Samotné město je celkem malé a podle mého názoru jeho vybavení příliš neodpovídá náporu turistů, kteří toto místo hojně a celoročně navštěvují. Pod hradem, přímo vedle malého skanzenu, se nachází trh s nezbytnými turistickými suvenýry s Draculou a lze se zde i občerstvit. Jinak ve městě kromě několika hotelů a restaurací najdeme jen asi dvoje malé potraviny a lékárnu. Příjemné jsou však pro českého turistu ceny, a to včetně obvykle předražovaných suvenýrů.
Chceme-li však poznat místo, kde opravdu pobýval legendární Vlad III. Dracula, zvaný též Napichovač, musíme se přesunout na hrad Poenari. Ten byl založen ve 13. století prvními valašskými vládci v blízkosti Fagarašských hor v údolí tvořeném řekou Arges. Ve 14. století byl sídlem vládců Besarábie, ale poté začal chátrat a byl opuštěn. Hradu si všiml Vlad Napichovač, který sem v roce 1459 nahnal zajaté Turky a ti museli hrad opravit a zpevnit jeho hradby. Tím vznikla jedna z jeho pevností. Hrad také chránil cestu ze Sedmihradska do údolí řeky Arges. Musíme mít na paměti, že pro mnohé Rumuny je Vlad národním hrdinou, který bránil zemi před Osmany, a má tak na mnoha místech pomníky. O hradu se vypráví skutečně veliké množství strašidelných pověstí a v posledních desetiletích se stal cílem záhadologů a dobrodruhů z celého světa. Ještě v devadesátých letech, kdy se ve zříceninách hradu dalo i přespat, ho navštívil též náš známý záhadolog Ivan Mackerle (+2013).
Tato pevnost se nedala snadno dobýt. Svědčí o tom též fakt, že i dnes, kdy na vrchol vedou kovové schody, dá výstup mnoha návštěvníkům skutečně zabrat. Schodů je rovných 1500. V poslední době bylo schodiště z bezpečnostních důvodů ohrazeno plotem s elektrickým proudem a objevilo se zde také několik výstražných cedulí varujících před medvědy. Zda chtějí ochránci jen okolí udržet v čistotě, nebo se zde medvědi pohybují skutečně tak blízko, se mi nepodařilo zjistit. Po sestupu z pevnosti zpět dolů jsme však opět narazili na smečku zdivočelých žebrajících psů.
Po prohlídce hradu se cestou ještě můžeme zastavit u nedaleké monumentální přehrady Vidraru Dam postavené v roce 1966. Je vysoká 166 metrů a délka oblouku činí 305 metrů. Oblouk je vybudován na skále. Přehrada dokáže zadržet 465 milionů m3 vody. U hráze najdeme rovněž nepřehlédnutelnou monumentální sochu Prométhea, dílo sochaře Constantina Popovice. Jedná se o památník elektřiny. Instalovaný výkon vodní elektrárny Vidraru je 220 MW. Přehrada má být pátou největší v Evropě a devátou na světě. Určitě rovněž stojí za vaši zastávku.
Krátká návštěva Rumunska mne i tak velice uchvátila a určitě se do této země s panenskou přírodou a nádhernými památkami rád zase někdy vrátím.
