Sicílie oplývá sex appealem podobným Tomb Raider či Kill Bill. Je nebezpečně krásná a krásně nebezpečná. Tato podmanivá kombinace přitahuje každoročně zástupy obdivovatelů (a samozřejmě také obdivovatelek) zrovna tak, jako zarostlého hipstera vábí vosk na knír. A není tomu tak jen dnes, Sicílie byla velice atraktivní napříč celou historií. Králové všelijakých okolních mocností se o ni přetahují od chvíle, kdy byli jejich poddaní schopni zkonstruovat loď.
Jak za 2000 let vyřezat kolébku mafie Sicílie – perla Středozemního moře, kterou chtěla mít jako doplněk každá větší země z této oblasti. Řekové, Féničané, Římané, Arabové, Nomádi, Španělé, ti všichni se pyšnili jejím vlastnictvím. To se na „nedobrovolné záletnici“ Sicílii podepsalo mnoha způsoby – pozitivním i negativním. K dobru určitě můžeme přičíst neuvěřitelnou kulturní rozmanitost. Každá mocnost zde zanechala kus ze své nátury, zvyků, filosofie či architektury. Když tyto kousky poslepujeme, vznikne nám jedinečná koláž, která během staletí stavěla Sicílii na civilizační vrchol. Horší už je ale deformace osobností místních obyvatel. Tím, že společně se svým ostrovem strávili chod dějin pod nadvládou cizinců, pro které byly zájmy Sicilanů vedlejší, došlo skrz nekonečné potlačování zájmů k oprávněnému zakotvení odporu ke všemu státnímu a zároveň se zde vyvinul velmi silný lokální patriotismus. Toto vytvořilo živnou půdu pro bujný rozkvět mafie, která prorostla celým ostrovem.
Sicílie je i není Itálie
„Sicilan, ne Ital, to až na druhém místě,“ vám řekne snad každý ostrovan, se kterým se dáte do řeči. Že neumíte italsky? To je úplně fuk. Těch 30 – 40 základních výrazů, tedy aktivní slovní zásoby většiny Italů, znáte nebo nějak odvodíte. Ona se tato slova neustále otáčí dokola, jako kdyby byla přišpendlena na větrníku, který se točí uvnitř jejich pusy. Mluvení je v italštině stejně jen takový vedlejší produkt gestikulace spojené s mimikou a té budete rozumět dokonale. Je to díky impulsivnosti, tedy základnímu stavebnímu kameni osobnosti každého Itala. U Sicilanů si můžete krom základů připočíst ještě první tři patra. Holt, blíže k rovníku ohřívá slunce jejich hlavy ještě o pár stupňů více. Takže vás během dialogu čeká emocionální horská dráha. A nebojte se, na povídání určitě dojde. Pět miliónů místních obyvatel je mnohem přátelštějších než například jejich uspěchaní kolegové z Milána, což poukazuje na další rozdílný prvek – vnímání času. V kontrastu se severem můžeme říci, že na Sicílii berou sekundovou ručičku jako minutovou a tu minutovou zase jako hodinovou.
Rodina je základ státu Sicílie
Pokud by místní fešný jinoch zaujal nějakou slečnu cestovatelku natolik, že by se rozhodla pojmout jej za muže (což zdejším chlapcům vyzbrojeným italským šarmem nedělá problém), možná by ji překvapilo, že lokace hnízdečka lásky se bude hledat primárně dle parametru blízkosti k mužově rodině. A to je stále ta lepší varianta. Spousta místních nechce od rodiny odejít ani po svatbě a užívá si komfortu „mama hotelu“, dokud jejich „mama“ funguje. Což může být dost dlouho, jelikož na Sicílii se lidé dožívají průměrně mnohem vyššího věku (tedy jen ti, kterým neprovětrala hlavu kulka při mafiánské přestřelce), za což bez pochyb může zdravá italská kuchyně a poklidný životní styl. Mama sice bude určovat chod domácnosti, ovšem odmění synáčka každodenní gastroeuforií. Sicílii totiž bere i Ital jako lunapark chuťových buněk. Na rozdíl od klasiky, kterou známe z pevniny, je ostrovní kuchyň doplněna o arabské ostřejší a barevnější ingredience a taky o mnoho bizarních pokrmů. Můžeme jmenovat sendvič s pečenou slezinou nebo oblíbenou lahůdku místních rybářů – pečený ovčí mozek. Už slintáte jak Pavlovův pes? Snad jediný faktor, který docela účinně vyhání spousty mladých Sicilanů z domu a z ostrova vůbec, je nedostatek práce. Nezaměstnanost se pohybuje okolo závratných 20 %.
Skuteční páni Itálie
Sicílie mafii odkojila a stala se pro ni symbolem stejně jako banky pro Švýcarsko nebo podvýživa pro Somálsko. Rodinné klany (ty, které zůstaly na ostrově a společně s 1,5 milionem dalších Sicilanů neemigrovaly do Ameriky) byly nespokojeny s neustálým utlačováním a rozhodly se vzít věci do vlastních rukou. Odtud možná pochází přezdívka „Cosa nostra“, tedy „naše věc“. Z počátku se mafiáni prezentovali jako „ochránci“ zájmů místních sedláků, později však pronikli i do jiných než agrárních odvětví. Netrvalo to dlouho a byli všude. Jelikož na co nejvíce postů dosazovali své úředníky a ty státní efektivně likvidovali, můžeme bez nadsázky mluvit o druhé vládě Sicílie, navíc paradoxně o té mocnější. Éra kmotrů pomalu ustoupila až v devadesátých letech 20. století, ovšem nezmizela úplně. Zdánlivému konci předcházela krvavá střetnutí klanů označovaná jako první a druhá mafiánská válka. Palermo mělo tehdy status jednoho z nejnebezpečnějších měst na planetě, novinové titulky už skoro rutinně referovaly o přestřelkách jatečního charakteru a omylem šlápnout do kaluže krve, vedle zastřeleného člověka, bylo skoro tak normální jako v Anglii do louže vody po dešti.
Na Sicílii jsou i nebezpečnější věci než mafie
Například sopka Etna. Pokud zrovna nesoptí jako vaše manželka, když zapomenete na její narozeniny (stejně jako vloni), jedná se o prvotřídní destinaci na výlet. Pro koho je pohyb záležitost vylučující se s dovolenou, může se nechat vyvézt skoro až na vrchol džípem. Pokud se zrovna trefíte do některého ze čtyř chladnějších měsíců, můžete si nahoře s kamarády dát sněhovou koulovačku, a to navzdory tomu, že jste v subtropech. Mezi Etnou a její podobně nerudnou sestrou Vesuv se nacházejí sopečné výrůstky známé jako Liparské ostrovy. Jsou téměř neobydlené, ovšem i přes to zde v srpnu můžete čekat stejné davy jako na Staromáku u Orloje. Člověk holdující lenošení na pláži zde musí trochu hledat, zato příznivci potápění si zde přijdou na své. Pobřeží je totiž jako hradbou obehnáno členitými útesy plnými jeskyň a jeskyněk, které nabízejí parádní podvodní zážitky. Milovníci antického Řecka (pravděpodobně jich bude více než toho současného) by při návštěvě Sicílie neměli vynechat město Syrakusy, tedy rodiště celebrity předkristovské éry – Archimeda.
V první řadě vidět hlavní město
Zapomenout se při cestách po Sicílii nesmí na Palermo. Sice občas bývá přirovnáváno k neopracovanému vzácnému kameni – jeho krásu si musíte umět najít, je to místo chaotické, uspěchané a plné špíny, ale i přes to krásné a naprosto jedinečné. Už jen díky architektonickému Eintopfu města, který mísí prvky nomádské, orientální a barokní architektury a je vlastně takovou 3D kronikou okupantů Sicílie. Uličky města jsou rušné, úzké a dosti spletité. Pokud jste dál od centra, jsou také ve velmi špatném stavu. To je jedním z mnoha zrcadel nedobrého ekonomického stavu ostrova. Co ale rozhodně o bídě nevypovídá, jsou místní pestrobarevné trhy, které okouzlí snad každého turistu. Zvlášť pokud jste jako cestovatel zastáncem hnutí „Pomalé jídlo“, budete nadšeni dvojnásob, a to díky čerstvosti a původu zdejších potravin. Fascinující jsou také místní chameleonské kostely, které se během let čas od času změnily na mešitu a pak zase nazpátek. Otrlejší návštěvník ocení palermské katakomby, které přetékají těly zesnulých kapucínů, dnes připomínající děsivé hybridy mezi mumií a kostrou. Dají se zde najít i pozůstatky historie nedávné tedy éry, kdy v Palermu vládl organizovaný zločin – omítky zdí s vykousanými ďolíky od kulek nejsou ničím výjimečným.
„Kulka mafie si mě najde, ale netuším, kdy to bude,“ Prohlásil Giovanni Falcone, ústřední a zároveň úřední postava boje s mafií. Tento palermský soudce odhodlaně čelil obrovskému nátlaku spolu s vydíráním od zloduchů v proužkovaných kvádrech s kloboukem a poslal za katr stovky mafiánů. Dokonce veřejně předpověděl svůj konec a tato „věštba“ se bohužel naplnila. Jen to nebyla kulka, ovšem nálož o hmotnosti půl tuny čekající na „Spasitele Palerma“ u cesty. A tak tato exploze ukončila roku 1992 jeho život a tím pádem i mafiánskou čistku. Stejně ale můžeme říci, že uspěl, jelikož „Cosa nostra“ byla znatelně oslabena a její dnešní existence je záhadou. Někteří tvrdí, že je víceméně pryč, jiní zase, že se pouze lépe kryje. Ať už tak či onak, všichni se shodnou na tom, že: „Mafie nikdy nespí.“
Text: Filip Čermák