Přestože stále platí, že za přírodou a exotickými zvířaty musíte hlavně do odlehlých a divokých míst, jsou na světě lokality, kde je fotografování divokých zvířat snadnější a příjemnější. Dokonce by se dalo říci, že i v mnoha ohledech komfortní. Nejenže nemusíte za zvířaty nikam dlouho chodit (jsou vidět z terasy, když sedíte na měkkém lehátku), ale na některých místech i sama přijdou za vámi. Například v momentě, kdy dopíjíte lahodné červené víno. Připravil jsem stručný popis několika míst, kde i za týden poznáte mnoho druhů zvířat a současně se budete cítit velmi pohodlně.
Fazenda Barranco Alto, Brazílie
Už přílet malým čtyřmístným letadélkem na farmu uprostřed jižní části brazilského Pantanalu je nezapomenutelný. Plochá krajina osvícená nízkým večerním sluncem, s ostrůvky vegetace uprostřed malých jezírek a pastvin. Vaši hostitelé budou Lucas a Marina, původem ze Švýcarska, kteří už několik let ve čtyřech pokojích pro hosty nabízejí ubytování pro zájemce o pozorovaní přírody. Obrovskou výhodou komfortního místa je těsná přítomnost zvířecích druhů, vše včetně hnízd papoušků na dohled. K jezeru je to 20 m, k řece Rio Negro 200 m. Pro cesty na vzdálenější místa je pak kdykoli během dne k dispozici pramička s motorem nebo otevřené terénní auto. Samozřejmostí jsou široké znalosti o přírodě, kterými všichni z fazendy disponují.
Troufám si tvrdit, že na žádném jiném místě na světe nenajdete na jednom kilometru tolik druhů divokých zvířat jako tady. Výjimečné jsou i noční vyjížďky se silnou svítilnou. Přestože v okolí farmy můžete potkat většinu zástupců tropické fauny, včetně jaguára amerického, některá setkání budou unikátní. Oblast okolo fazendy je podle mne jedním z nejlepších míst pro pozorování papoušků ve volné přírodě. Ještě před pár lety ohroženého aru hyacintového tu potkáte každý den, jeho křik je slyšet možná i na kilometr a snadno jej podle toho najdete.
Asi nejroztomilejším zvířetem na březích mělkých jezírek je největší hlodavec světa kapybara mokřadní. Nejčastěji zahlédnete celé rodinky, jak dlouze vysedávají ve večerním slunci. Do té doby, než jedna z kapybar “vyštěkne”, jako varování před blížícím se nebezpečím. Své kouzlo má i ranní vyjížďka na řeku. Na stromech posedávají ledňáčci a volavky, na hladině vykukují kajmani yacare, po březích dovádějí dva druhy vyder včetně té na světě největší. A když vlezete do vody, ojediněle se můžete blízce seznámit s ostrými zoubky piraní, které řeku Rio Negro hojně obývají. Během týdne můžete v blízkém okolí fazendy poznat až 150 druhů zvířat. Na své si v Barranco Alto přijdou i milovníci rybaření, vyjížděk na koni a dobrého jídla.
Sea Lion Lodge, Falklandské ostrovy
Jestli o nějakém komfortním ubytování hovořit v celosvětovém měřítku jako o odlehlém, je to jednoznačně na dohled Falklandských ostrovů v Jižním Atlantiku Sea Lion Lodge. Říká se, že se jedná o nejodlehlejší ubytování na jižní polokouli, cesta z pražského letiště může trvat i více než dva dny. Na ostrově budete skoro sami, možnost ubytování je jen jedna se sedmi dvojlůžkovými pokoji, jídlo je vynikající. Poněkud dobrodružné je přistávání na ostrově malým sedmimístným letadélkem. Vane tu nepřetržitě velmi silný vítr. Letadlo nedosedne a nebrzdí, prostě se svisle snese na letištní plochu, kterou krátce předtím paní majitelka obkrouží svým terénním vozem, aby vyhnala všechna divoká zvířata z travnaté plochy a předešla tak nehodě. Ostrov je dlouhý 10 km, s písčitými plážemi a vysokými skalními útesy. Je hnízdištěm mnoha druhů ptáků, kteří se tu zdržují v koloniích v ohromném množství.
Nejpočetnějšími obyvateli ostrova jsou tučňák skalní a kormorán císařský, kteří společně obývají skalní útes nad oceánem. Na druhé straně ostrova, u písčitých pláží a gigantických trsů trávy najdete další druhy – tučňáka oslího, tučňáka magellanského a několik jedinců největšího a nejkrásnějšího tučňáka patagonského. Dalším unikátním druhem na ostrově je obrovský rypouš sloní. “Mořské sádlo” o hmotnosti čtyř tun se rozvaluje v menších koloniích na několika izolovaných místech na pobřeží. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že rvačky a troubení v době námluv těchto obrovských zvířat vzbuzují respekt a fotografování jejich otevřené tlamy ze vzdálenosti jednoho metru patřilo k tomu nejnebezpečnějšímu, co jsem při fotografování zatím zažil.
Savegre Mountain Lodge, Kostarika
Uprostřed mlžného horského lesa v pohoří Cordillera de Talamanca najdete komfortní lodge, která je vyhledávána milovníky ptáků z celého světa. Poté, co z hřebenu ve výšce 3 100 m sjedete o 400 m níže do údolí říčky Savegre, můžete se ubytovat v rozlehlé zahradě s několika bungalovy a přírodou na dosah.
Jednoznačně největším lákadlem je zde posvátný pták Inků, kvesal chocholatý, který v blízkosti lodge i hnízdí a setkání s ním jsou v době pobytu poměrně častá. Tento zelený lesklý klenot s dlouhým ocasem během rána vysedává na obrovských stromech planého avokáda, kde se krmí. Pokud na něj nebudete mít štěstí, za pár dolarů si můžete na recepci objednat průvodce, který vám jej v lese najde. Přímo v zahradě pak můžete najít další lesklé drahokamy. Těmi jsou kolibříci, kterých se zde vyskytuje přes dvacet druhů. A pokud máte v daném roce štěstí, několik párů v zahradě i hnízdí. Tento drobný lesklý pták, výjimečný svojí rychlostí a obratností, vyhledává rozkvetlé keře a stromy, ze kterých za letu nasává sladký nektar. K pořízení fotografie doporučuji nějaký atraktivní květ najít a počkat, až se k němu kolibřík vrátí. Když se objeví, vždy se s rychle mávajícími křídly ve vzduchu u květu na pár vteřin pověsí. Právě to je ideální chvíle pro fotografování.
K výletu doporučím výstup na nedalekou největší horu Kostariky Cerro Chirripó (3 820 m). Když budete mít štěstí, můžete z vrcholu vidět oba oceány, Tichý i Atlantický.
The Hide, Zimbabwe
Uprostřed africké divočiny najdete The Hide Safari Camp, který se nachází v Národním parku Hwange. Oproti jiným, v Africe poměrně exponovaným lokalitám, je toto místo poměrně odlehlé. Pokud při projížďce najdete levharta jihoafrického, budete u něj desítky minut sami. Na rozdíl od parků v Keni nebo Botswaně, kde se hned sjede spousta dalších aut. Místo je výjimečné tím, že přímo před terasou správní budovy je napajedlo, ke kterému se chodí napít spousta zvířat včetně slonů. Nikdy nezapomenu na moment, kdy se již za tmy venku podávala večeře a sloni přišli pár desítek metrů k nám. Pokud by vám ani tato blízkost nestačila, přímo ve břehu jezírka je vybudovaný kryt, ze kterého můžete slony pozorovat ze vzdálenosti několika metrů. K silným zážitkům pak patří i to, že slon ani ne metr před vámi projde naprosto neslyšně, výhled z krytu je totiž pouze malým okénkem.
V ceně ubytování jsou i tradiční safari vyjížďky do okolí, kdy můžete potkat další zvířata včetně velkých šelem. Pro podobný výlet otevřeným terénním vozem je důležité mít dobrého průvodce (řidiče), bohužel není pravidlem, že takového dostanete. Znalost africké divočiny je pro stopování zvířat, a tudíž i pro pořízení zajímavé fotografie zásadní. Intenzita pozorování zvířat je poměrně vysoká, mnohokrát je těžké se rozhodnout, co právě fotografovat. Pro pořízení výjimečné fotografie, třeba lovících šelem, je ale nutná jistá dávka štěstí.
Pokud už vás bude unavovat sezení v terénních autech, doporučuji výlet k Viktoriiným vodopádům na hranicích se Zambií, které patří k největším vodopádům na světě. Přilehlý les před mostem do Zambie je výborným místem k procházkám a fotografování ptáků, kteří se v tomto ostrůvku zeleně uprostřed křovinaté africké pustiny zdržují.
Chobe Safari Lodge, Botswana
Výbornou základnou pro poznávání africké přírody ve všech jejích podobách je Chobe Safari Lodge v Botswaně. Kromě tradičních vyjížděk za zvířaty v otevřeném terénním autě se můžete vypravit na řeku, Chobe je poměrně výrazným tokem. Poznávání zvířat z řeky má svoje kouzlo, navíc můžete narazit na druhy, které nejsou na běžném safari tolik vidět. Asi nejpůsobivější jsou setkání s nosorožci nebo se stádem slonů brodících řeku. A to obzvláště během večera, kdy je slunce nízko nad obzorem a může být na fotografii slona součástí kompozice. Právě na řece můžete na hladině spatřit i krokodýly. Výlet po řece je i výbornou příležitostí k poznání mnoha desítek druhů ptáků, kteří na březích hnízdí. Jedinou nevýhodou je, že výlety jsou provozovány na parnících pro mnoho desítek lidí, nemáte tak příliš vládu nad tím, co a jak budete fotografovat. S trochou snahy lze však na místě domluvit pro fotografování menší člun.
Za přírodou nemusíte jen na výlety do okolí. Přímo v zahradě, pár metrů pod balkónem vašeho pokoje, jsou vzrostlé stromy, kde můžete fotografovat ledňáčky, dudkovce, vousáky, mnoho druhů barevných pěvců nebo opice. Na ty si však dávejte pozor. Pokud opouštíte pokoj, vždy si vstup na balkón raději zavřete. Není nijak výjimečné, že celé tlupa opic vleze do pokoje a během pár vteřin udělá značný nepořádek. Klasické vyjížďky terénním autem za velkými zvířaty mají jen jednu vadu. Podél řeky Chobe ve stejnojmenném národním parku je podobných ubytování více a těch aut během rána a večera je podle mne v terénu už moc. Není výjimkou, když se třeba u pářících lvů sjede několik desítek aut, která se ve zvířeném prachu předhánějí, kdo bude u šelem blíže. To je podle mne největší škraloup na jinak úžasném pozorování africké divočiny.
Origo Wessel, Norsko
Asi nejvýjimečnějším zážitkem, jaký lze při poznávání divoké přírody zažít, je jednoznačně plavba
za ledními medvědy v Arktidě u severního pobřeží Špicberků. Z Prahy odletíte do norského Osla, z Osla do Longyearbyenu na Špicberkách, kde na vás bude čekat loď Origo. Ta vás za 14 hodin poměrně klidné plavby podél západního pobřeží, okolo fjordů s čely ledovců, přiblíží až k plovoucímu arktickému ledu, kde medvědi lední loví svojí tradiční potravu, tuleně. Na lodi je o vás dobře postaráno. Chutné jídlo třikrát za den, vlastní kajutka s kulatým okénkem na moře, a především norští fotografové přírody, kteří budou vašimi průvodci. O severské přírodě vědí hodně, kromě ledních medvědů budete fotografovat mrože lední, lišky polární, několik druhů tuleňů, pozorovat nad hladinou velryby a mnoho druhů arktických ptáků. Nejpůsobivější je proplouvání podél skalnatých útesů v Alkefjellet, kde hnízdí statisíce alkounů tlustozobých.
K tradičnímu rozptýlení při plavbě v plovoucím ledu patří postávání na můstku a sledování vzdáleného okolí dalekohledem. Vždy potěší, pokud právě vy na obzoru první spatříte medvěda nebo skupinu velryb. Během týdne lze v oblasti potkat i 14 různých medvědů. Ne každý z nich je ale natolik trpělivý, aby se k němu dalo malým motorovým člunem Zodiak přiblížit třeba i na 15 metrů. Čluny jsou prostorné, ve společnosti medvědů hodujících na tuleni můžete strávit dlouhé hodiny.
Přestože je vzdálená pevnina během plavby pořád na dohled, vylodění je pouze výjimečné. Především kvůli bezpečnosti. Pokud potkáte medvěda ledního a nejste zrovna v motorovém člunu, je velmi pravděpodobné, že vás usmrtí. I proto je pravidlem, že jakákoli procházka mimo správní středisko Longyearbyen může být pouze s puškou. Riziko je příliš vysoké.
Text: Ondřej Prosický
Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Více informaci na www.naturephoto.cz
