Největší ostrov je Luzon s hlavním městem Manilou, který je zároveň politickým, ekonomickým a kulturním centrem země. Druhou neméně důležitou oblastí jsou Visajské ostrovy ležící jihovýchodním směrem od Luzonu.
Oblast tvoří menší či větší ostrovy, turisté dobře znají například Cebu, který je nejvýznamnějším ze všech s hlavním městem Cebu City, které je po Manile druhým nejdůležitějším městem na Filipínách. Známými turistickými oblastmi jsou také ostrovy Bohol, Leyte nebo Samar. Třetí oblastí je etnicky a kulturně nejpestřejší jih, ostrov Mindanao s hlavním městem Davao City.
Z dob kolonizace nabízejí Filipíny, svět sám pro sebe s tradičními rituály a jazyky, španělské katedrály, pro Evropana jsou výjimečnou podívanou monumentální až dva tisíce let staré rýžové terasy, místní si už zvykli na aktivní vulkány a turisté zase vyhledávají smaragdové moře s korálovými útesy, které lemují liduprázdné pláže. Tady má každé místo své zvláštnosti a výjimečnou atmosféru.
Ostrov Bohol, to jsou čokoládové hory a klid
Tady se potkáme se skutečnou exotikou, jsou cestovatelé, kteří mu neřeknou jinak než božský. Na liduprázdných plážích s hebkým korálovým pískem radost teprve začíná a dá se říct, že hned tak neskončí. Na návštěvníky čekají unikátní stejně tvarované čokoládové kopce, které jsou pod ochranou UNESCO. Je jich víc než tisícovka, a raritou a důvodem jmenování čokoládové je fakt, že koncem období sucha zbarvují trávu, která je jinak zelená, do hněda.
Jedna z pověstí vzniku čokoládových hor praví, že to jsou zkamenělé slzy nešťastně zamilovaného obra, jiná zase připouští, že může jít o kameny, které po sobě obři házeli při veliké hádce. Podle přírodovědců mohly vzniknout erupcí podmořské sopky nebo mohly být součástí korálového útesu.
Silným turistickým magnetem je také plavba pralesem po řece Lomboc, kde žijí nejmenší opičky na světě, v Národním parku Rajah Sikatuna poblíž města Bilar okouzlují turisty zase létající lemuři. A pokud ještě nemají návštěvníci dost té výjimečné přírodní krásy, mohou se přes most vydat na vedlejší ostrůvek Pangalao.
Místo plné gastronomických lahůdek je Alone
Na jídlo se tady chodí například do restaurace Trudi‘s, kde si hosté dávají saláty, oblíbené jsou i vegetable curry s česnekovou rýží a palačinky. Restaurace tady nabízejí také nepřeberné variace salátů z exotického ovoce a spousty druhů ovocných zmrzlin i mangové a avokádové pasty.
I nápoje mají široký výběr, především je to místní pivo San Miguel a Red Horse, v popularitě je stíhají třtinový rum, whisky i místní gin a palmový alkohol tuba. Z květů kokosové plamy tady vyrábějí lambanog, z fermentované lepkavé rýže zase tradiční filipínský alkoholický nápoj tapuy.
Mix sladké, kyselé a slané chuti
Stejně tak, jak jsou obsažené všechny chutě v jednom jídle, kombinují filipínští kuchaři i hlavní jídla a přílohy, běžně dostaneme třeba sladkou přílohu se slaným hlavním jídlem a naopak. Základní ingrediencí filipínské kuchyně je rýže, pokud jde o hlavní jídlo, podává se smažená, používá se i jako základ sladkých jídel.
Jsme v ráji exotického ovoce, je tedy úplně jasné, že se tady vaří z ananasu, papáji i manga, také z kokosových ořechů, ze zeleniny patří do filipínské kuchyně vodní špenát, čínské zelí i sladké brambory. Z mas si lze vybrat z kuřecího, hovězího i skopového, které Filipínci rádi připravují na sladko v barbecue omáčce, jsou to samozřejmě i mořské plody a ryby, dochucovadly jsou nejčastěji ocet, sójová omáčka, šťáva z filipínské limety kalamansi i různé rybí omáčky, krevetové pasty a zázvor.
Ve venkovních kuchyních a fast foodech, které nelze minout, jak jsou na ulicích časté, se připravují skvělé hamburgery samozřejmě se zdejší mazlavou rýží, kterou hosté dostanou v mističce z rákosu. Typickou samozřejmostí filipínských pouličních stánků je jídlo navařené časně ráno ve velkých hrncích, ze kterých si každý strávník může nabrat svoji porci.
Maso k snídani, obědu i večeři
Mezi nejznámější a nejoblíbenější pokrmy patří na Filipínách lechon, což je speciálně grilované mladé sele podávané v rodinách při oslavách narozenin nebo na svatbách. Na této filipínské pochoutce si ale můžeme pochutnat už u prvního pouličního stánku, který potkáme, ve kterémkoliv městě. Jen je třeba trochu trpělivosti, protože stánky s lechonem se otvírají obvykle až navečer.
Z kuřecího masa je to adobo, jídlo, které Filipínci považují za svoje neoficiální národní jídlo. Základem je dušené maso v octě, z koření se přidává bobkový list, pár kuliček pepře nebo pálivé papričky, kdo jak snese. Kokosové mléko na závěr dodá omáčce krémovou chuť.
A ještě sisig, jídlo vařené z vepřové hlavy a jater s chilli papričkou, které nabízejí hlavně v jídelnách nebo restauracích. Kdo má chuť na klobásu, dá si longganisu, která se podobá španělskému chorizu, za ochutnání určitě stojí i pochero, hovězí maso vařené v omáčce z banánů a rajčat, Filipínci si potrpí i na kare-kare, které můžeme klidně označit jako filipínský guláš. Vaří se z hovězího, kozího či kuřecího masa s arašídovou omáčkou s různou zeleninou. Bývalá španělská koloniální přítomnost na ostrovech zanechala až do současnosti stopy především ve sladkostech. Španělský původ mají například ensaimady, koláčky pečené z mouky a tuku ve tvaru šneku, které se v zemi svého původu pekly během festivalů a oslav. Výborný je také pudink leche flan, velmi chutný dezert pouze ze čtyř ingrediencí, z cukru, vajec, slazeného kondenzovaného mléka a neslazeného kondenzovaného mléka. Tradičně se podává v malých zapékacích mističkách nebo vyklopený na talířku politý medem nebo s kopcem šlehačky.