Je to třetí největší město italské autonomní provincie Bolzano, čili Alto Adige. Karel Havlíček Borovský naštval rakousko-uherskou moc natolik, že ho poslala do vyhnanství právě do Brixenu, jednoho z nejvzdálenějších míst tehdejšího mocnářství.
Hotel Elefant už na první pohled boří mýty o chudobě. Tady byl Havlíček zprvu ubytovaný. Hotel to vždycky byl a dosud je velmi drahý, nejluxusnější ve městě. Dostal jméno podle slona, který tudy v roce 1551 prý procházel. Nelze ho přehlédnout, protože je vyobrazený v životní velikosti ve štítu budovy. Spíš je to ale sloní výjev, skutečnému se moc nepodobá.
Jdeme dovnitř s pevným přesvědčením, že si tady dáme kávu, ať stojí, co stojí a nepochybujeme, že bude skvělá. Jsme náležitě napjati a říkáme si, když měl na hotelový pobyt deportovaný český spisovatel v 19. století, budou mít ve stejném hotelu na kávičku v 21. století i čeští novináři. Měli jsme, i když byla cena daleko vyšší, než kdekoliv jinde. Ale nelitovali jsme.
Brixenem nás dál vede GPS. Hledáme totiž další dům, s nímž je pobyt našeho spisovatele ve městě spojován. Hledáme dům na Kachleraustrasse 1, kde Havlíček bydlel za císařské policejní peníze s manželkou a dcerou od roku 1852. Bydleli v prvním patře, měli služku a jídlo si nechali nosit z hotelu. Na jednopatrovém, dnes soukromém domě jsou umístěné dvě pamětní desky připomínající jeho pobyt, text je v italštině, češtině a v němčině.
Ve stejné ulici v čísle 4-6 bydlel sedlák Eisgrber-Hans, ke kterému Havlíček chodil na víno. Dodnes se z tohoto domu zachoval právě sklep, kde popíjeli.
