Ještě před patnácti lety se pod pojmem „exotické ovoce“ schovával banán, kiwi, ananas nebo třeba mandarinka. Ty jsou dnes již naprosto běžnou součástí našeho jídelníčku a znalostí jejich chuti už nikoho neohromíte. Ale co třeba rambutan, lukuma nebo tamarind? Je vám to povědomé?
V sortimentu běžných supermarketů tyto potraviny většinou nenajdete, můžete na ně však narazit během zahraničních cest. A ačkoli nám zůstává spousta druhů ovoce pořád ještě utajena, stále se jich objevuje víc a víc a skoro se zdá, jako by mezi sebou soutěžily, který z nich bude chutnat líp.
Máte rádi vanilkovou zmrzlinu politou javorovým sirupem? Místo toho si klidně můžete dát ovoce lukuma. To má totiž stejnou chuť jako onen kanadský „klenot“. Lukumě se přezdívá „Poklad Inků“,
pochází z Peru, a i v minulosti bylo toto ovoce považováno za vybranou delikatesu. Nahrazuje přírodní sladidlo, a tak si jej může směle zařadit do jídelníčku i diabetik. Když už se v Peru nacházíte, ochutnejte také graviolu. Tento žlutozelený plod obsahuje mírně nakyslou dužinu, a ač nemá tak vytříbenou chuť, svůj přínos našel zejména v léčitelství. Je vhodný jako prevence proti nachlazení, detoxikuje organismus, pomáhá při křečích a v neposlední řadě jej lidé užívají jako doplněk stravy při léčbě rakoviny.
Dnes již i u nás dost „profláklou“ rostlinou tzv. dračí ovoce. Pochází z Mexika a svým vzhledem připomíná dračí vejce. Má velmi tvrdou slupku, nejčastěji růžové či žluté barvy, s odstávajícími šupinami. Ovoce je to nízkokalorické, a tak těm, co drží (anebo se o to urputně pokouší) dietu, rozhodně přijde k chuti.
Pokud zrovna kráčíte krajinou v Thajsku nebo na Srí Lance a divíte se, proč na zemi vidíte jakýsi vlašský ořech, uvědomte si, že nejste v Česku, takže se ve skutečnosti jedná o salak. Ten svým tvarem připomíná „český“ vlašský ořech zabalený v hadí kůži, chutí se pak podobá nakyslému jablku.
Staří Číňané nedali dopustit na plody goji, které konzumovali opravdu ve velkém. V těchto malých červených korálcích je podle pověsti ukrytá látka zaručující dlouhověkost. I když se ti, kteří jej pro jeho údajné účinky konzumovali, velmi často věkem nepřiblížili ani šedesátce, nepopiratelnou pravdou zůstává, že toto ovoce obsahuje velké množství nejrůznějších vitamínů. Stejně jako se v určitém období Číně přezdívalo „supervelmoc“, plodům goji se dnes říká „super ovoce“ a nedá na ně dopustit nejedna celebrita.
Myslíte si, že ovoce a maso nejdou dohromady? Zdeněk Pohlreich by s vámi souhlasil, na kuřecí plátek zapečený s broskví má vyloženě alergii. Naštěstí však jeden „legitimní“ způsob existuje. Plody tamarindu, připomínající lusky obrovského hrášku, se přidávají do worcestrové omáčky a do mnoha dalších omáček, které jsou vhodné ke steakům. V současnosti je pěstován v tropech celého světa, zejména pak v Indii. Jeho dužina má využití i v medicíně, například při tišení horeček.
Asi nejbizarněji ze všech vypadá karambola neboli čínská hvězdice, která chutná podobně jako kumquat neboli „trpasličí pomeranč“, ale také jackfruit, což je ovoce příbuzné s chlebovníkem. Zralé plody se jedí jako ovoce, ale často se také vaří a konzumují jako zelenina.
Čas od času se zadaří a v obchodech najdete guave, kaki nebo physalis, který je známější pod názvem židovská třešeň. Existují dva druhy: okrasná rostlina a jedlý plod. Takže pozor! Oba připomínají květ, žlutooranžové plody jsou obaleny v tenkém papírovém kalichu. A jedlá varianta chutná jako ananas potřený karamelem.
Podobným výčtem bychom mohli pokračovat donekonečna. Mohli bychom zde popsat durian, dalšího „ostnatce“, longana, mangosteen nebo třeba fejchou. Ale mezitím by se objevovaly další a další druhy. Proto neváhejte a ochutnávejte všechno bizarně vonící nebo vypadající ovoce…
Text: Nikola Aichingerová