Ostrov Cejlon fascinuje návštěvníky z celého světa. Na rozloze menší, než jakou čítá Česká republika, se nacházejí deštné pralesy, vysoké hory, slunné pláže i přírodní rezervace připomínající africké safari. Tuto zemi, kromě těžko uvěřitelných dvaceti milionů obyvatel, obývá nesčetné množství živočichů, rostlin a také rekordní množství endemitů. Živočichem pro Srí Lanku nejtypičtějším je ale bezpochyby slon. Konkrétně se jedná o slona cejlonského, který je jedním ze tří poddruhů slona indického (je to ten s menšíma ušima). Po Srí Lance jich pobíhá něco okolo pěti tisíc, což je téměř čtvrtina všech žijících slonů indických na celém světě.
Běžnému turistovi se naskytuje více možností, jak se s těmito stvořeními setkat. Například úplný neznalec se může nechat zlákat na předraženou projížďku na hřbetu tohoto často zuboženého zvířete sloužícího k obživě nějakého vychytralého místního obyvatele. Tyto případy však naštěstí s přehledem převyšuje množství slonů žijících v rezervacích či v sirotčincích. Právě takové rezervace nabízejí nejautentičtější pohled do života divokých slonů. V parcích, jakými jsou Yala National Park nebo Uda Walawe, jsou k vidění sloní rodinky zasazené do nádherných přírodních scenérií. Při takové návštěvě však potřebujete trochu štěstí a trpělivosti, jelikož rezervace nejsou žádné zoo, zvířata se pohybují zcela volně a často z dohledu turistova oka. Takže pokud hledáte o něco bližší kontakt s těmito tlustokožci, pak se vaše sny mohou splnit v jednom z cejlonských sloních sirotčinců.
Pravděpodobně nejznámějším sloním sirotčincem je Pinnawala. Toto zařízení se již od roku 1975 ujímá nemocných, starých či zraněných slonů a dává jim šanci na další život. Postupem let se řady zachráněných zvířat značně rozšířily a dnes se zde nachází více než sedmdesát slonů, z nichž se někteří narodili už v zajetí. Areál je značně rozsáhlý a je uzpůsoben dychtivým turistům, kteří jsou zvyklí na prostředí běžné zoo. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že se většina zvířat pohybuje v rozsáhlých výbězích bez plotů a v těsné blízkosti lidí. Troufám si ale tvrdit, že největší atrakcí, a to i pro slony, je každodenní plavení v blízké řece Ma Oya. K tomuto řečišti vede cesta přes hlavní silnici ulicí plnou obchodů a kaváren. To však nepředstavuje pro pinnawalské stádo žádný problém. Stačí totiž hrstka pracovníků, kteří dají signál autům, rikšám, cyklistům a kavárníkům o tom, že se sloni blíží. Ti se pak s vidinou vytouženého osvěžení cpou jeden přes druhého úzkou uličkou vedoucí k vodě.
Desítky slonů se nakonec rozběhnou do širokého okolí, ale z nějakého (nezasvěcenému pozorovateli nevysvětlitelného) důvodu z nich žádný neuteče. Už samotný pohled na tato majestátná stvoření užívající si slunného dne v nedotčené krajině je dechberoucí. Sílu zážitku nejspíš dodává i vzácnost samotného druhu. Naštěstí (možná i díky turismu) se na Srí Lance objevuje čím dál více míst, jakým je právě Pinnawala. A i mnohé další podobné rezervace úspěšně bojují s úbytkem sloní populace.
Text: Klára Djemel
