Město Lvov ležící 60 km na východ od polských hranic stihlo za svou existenci trvající od roku 1256 patřit pod Polsko, Rusko, Habsburskou říši i Ukrajinu. Je pochopitelné, že změny nadvlády přinášely také změny kultury – i díky nim je dnes toto 7. největší ukrajinské město zajímavým cílem pro návštěvníky z celého světa. Čím láká turisty a jaké jsou důvody pro jeho případnou návštěvu?
Po výstupu z autobusu vedle secesní budovy hlavního nádraží (první vlaky do Lvova začaly jezdit již v 60. letech 19. století) čeká na turistu zvyklého chodit po městech západní a střední Evropy mírný kulturní šok. Ačkoli se Lvov nachází hodinu jízdy od hranic Evropské unie a Schengenského prostoru, již na první pohled je vidět, že se o žádnou Prahu či Vídeň nejedná. Nechybí rozpadající se totalitní bytovky, silnice mimo hlavní tahy jsou plné výmolů a automobilů ze 60. a 70. let, městskou hromadnou dopravu zpravidla zajišťují prastaré autobusy a trolejbusy sovětské výroby nebo československé tramvaje Tatra T4 a KT4 – stejné můžeme vidět i v Praze. Město se snaží o postupnou modernizaci, přesto je však infrastruktura spíše ve špatném stavu.
Čím je však člověk blíže k centru města, tím se situace mění. Začínají se objevovat historické budovy, panelové domy nahrazují historičtější budovy, objevují se památníky, muzea, školy či kostely. Na kostelích lze pozorovat kulturní střet západního a východního typu nejlépe – jedná se jak o kostely řeckokatolické a římskokatolické, tak i o pravoslavné. V samotném centru, které je dokonce zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO se projevuje architektura typická pro Habsburskou říši, město totiž zažilo největší růst právě jako součást Rakouska-Uherska. Období od konce 17. století až do začátku první světové války se také pojí s výkvětem polské a ukrajinské kultury: Došlo k založení Lvovské univerzity, svou dnešní podobu dostalo náměstí Rynek jako dominanta centra města, byly postaveny nejzajímavější budovy jako nádherný barokní dominikánský klášter, Národní akademické divadlo opery a baletu či palác Potockých, ve kterém dnes sídlí Národní galerie. Můžete zde najít mimo jiné obrazy od autorů jako Peter Paul Rubens a Bernardo Strozzi.
Asi největší rozdíl, jaký může český turista pocítit, je v cenách. Průměrná mzda na Ukrajině činí zhruba 250 eur měsíčně, což je polovina minimální mzdy u nás. Ačkoli je Lvov jedním z nejbohatších ukrajinských měst, neustále budete v centru potkávat chudé lidi z venkova, kteří si snaží vydělat pouličním prodejem ovoce a zeleniny. V bankomatu v budově hlavního nádraží je nejvyšší předvolená hodnota výběru 1000 ukrajinských hřiven, což je asi 750 Kč, v obchodním domě blízko centra je to však již 5000 hřiven. Pokud tedy rádi provozujete nízkonákladové cestování, Lvov vás určitě mile překvapí.
Pokud se rozhodnete cestovat autobusem, připravte si pořádnou dávku trpělivosti: na ukrajinsko-polské hranici je běžná délka čekání v nekonečných kolonách před hraniční kontrolou i 8 hodin, cesta z Prahy tak může trvat celý den. Dopravovat se lze samozřejmě i letecky, cena za zpáteční letenku se však pohybuje okolo 3500 korun, což je oproti 1500 korunám za autobus značný rozdíl. Kontrola na hranicích je velmi přísná, zpátky celníci dovolí převézt například maximálně dvě krabičky cigaret (jedna na Ukrajině stojí zhruba 30 korun). Ubytování je oproti ostatním zemím Evropy také levné, vyplatí se využít známé služby Airbnb a pokud pro cestování po městě nechcete využívat městskou dopravu, za (v porovnání s Prahou) směšné ceny je k dispozici Uber.
Díky poloze zcela na západě Ukrajiny se nemusíte bát nebezpečí vyplývajícího z politické situace a zároveň do města nejezdí tolik turistů, jako do jiných evropských měst. Lvov je tedy skvělým místem pro netradiční, finančně nenáročný výlet.
Text: Matúš Madaras
